Mince Numeriána

Numerián († 284), latinsky Marcus Aurelius Numerius Numerianus, byl mladším synem římského císaře Kara. Otec, bývalý prefekt pretoriánů, se dostal k moci v roce 282 po vzpouře vojska proti císaři Probovi. Protože chtěl založit dynastii, povýšil oba své syny, Carina i Numeriána, na caesary. Numerián se tak koncem roku 282 stal mladším spoluvládcem svého otce.

V roce 283 se Carus vydal s Numeriánem na tažení proti Peršanům, zatímco Carinus spravoval západ říše. Římané dobyli Seleukii i perskou metropoli Ktésifón. V létě téhož roku však Carus zemřel, podle tradice zasažen bleskem. Numerián a Carinus se stali augusty a vládli společně – Carinus na západě, Numerián na východě.

Mladý císař se rozhodl válku ukončit a vojsko vedl zpět. Perský král Bahrám II. si teprve upevňoval moc, a tak Římané ustupovali bez odporu. Na počátku roku 284 se oba bratři stali konzuly. Ústup byl pomalý: v březnu 284 byl Numerián v syrské Emese, kde vydal jediný dochovaný právní výnos se svým jménem, a teprve na podzim dosáhl Malé Asie. Jeho okolí, včetně prefekta pretoriánů a zároveň císařova tchána Apra, tvrdilo, že trpí zánětem očí a musí cestovat v uzavřených nosítkách. Když vojáci ucítili zápach rozkladu, otevřeli je a našli císaře mrtvého.

V listopadu 284 si vojsko v Nikomédii zvolilo nového císaře, velitele tělesné stráže Diokleciána. Ten před shromážděným vojskem přísahal, že na smrti Numeriána nemá podíl, prohlásil Apra za vraha a vlastní rukou ho zabil. Podle pozdně antického životopisu byl Numerián vzdělaný muž, výborný řečník a básník, jemuž senát údajně postavil sochu s nápisem „nejmocnějšímu z řečníků“. Jeho smrt znamenala začátek Diokleciánovy vlády; bratr Carinus zahynul v roce 285 ve válce s novým císařem.