Mince Otty III.
Otto III. (980–1002) byl římským císařem, který snil o obnově antické říše se sídlem v Římě. Nastoupil jako tříleté dítě, vládl samostatně sotva šest let a zemřel ve dvaadvaceti, aniž svůj záměr dokončil. Zemřel ve dvaadvaceti letech, bez potomků a bez určeného nástupce.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný denár typu OAP byl ražen za vlády císaře Oty III. na přelomu 10. a 11. století v saské mincovně Goslar. Tento typ patří mezi významné mince otonského období a jeho...
Stříbrný denár císaře Oty III. byl ražen na konci 10. století v Mohuči, jednom z nejvýznamnějších duchovních a politických center Svaté říše římské. Mohučské arcibiskupství...
Stříbrný denár císaře Oty III. byl ražen na konci 10. století v Kolíně nad Rýnem, jednom z nejvýznamnějších mincovních center Svaté říše římské. Tyto drobné stříbrné mince...
Stříbrný denár typu Otto a Adélaida patří k významným emisím přelomu 10. a 11. století. Tento zvlněný, obíhající exemplář o hmotnosti 1,43 g představuje autentický doklad raně...
Stříbrný denár typu Otto a Adélaida patří k významným emisím přelomu 10. a 11. století. Tento zvlněný, obíhající exemplář o hmotnosti 1,38 g představuje autentický doklad raně...
Stříbrný denár Otty III. ražený v Kolíně nad Rýnem představuje typickou ukázku raně středověké mincovní produkce otonské říše. Jednoduchý, symbolicky laděný motiv a nízká...
Stříbrný denár římskoněmeckého císaře Otty III. z přelomu 10. a 11. století náleží k vzácnějším emisím typu „AMEN“. Výrazná symbolika a křesťanská legenda odrážejí ideový...
Ovládací prvky výpisu
Otto III. (980–1002) byl synem císaře Otty II. a byzantské princezny Theofano. Otec zemřel, když byly chlapci tři roky, a o vládu se strhl boj. Matka jej nakonec uhájila a v následujících letech spravovala říši za něj.
Theofano přinesla na saský dvůr byzantské představy o císařství a její syn se jimi nechal hluboce ovlivnit. Vzdělání mu poskytli přední učenci doby, mezi nimi Gerbert z Aurillacu, matematik a pozdější papež Silvestr II.
Samostatné vlády se ujal roku 994 ve čtrnácti letech. Jeho cílem byla obnova římského impéria, v němž by císař a papež spolu vládli křesťanskému světu z Říma. Do věčného města přesídlil, nechal si stavět palác na Aventinu a užíval antických titulů.
Do papežského úřadu prosadil nejprve svého příbuzného a poté právě Gerberta, který přijal jméno Silvestr II. Toto spojení mělo připomínat dvojici císaře Konstantina a papeže Silvestra I. z dob antiky.
Významné byly jeho zásahy ve střední Evropě. Roku 1000 vykonal pouť do Hnězdna k hrobu svatého Vojtěcha, povýšil tamní biskupství na arcibiskupství a uznal postavení polského knížete Boleslava Chrabrého. Podobně podpořil vznik uherského království.
Jeho politika však narážela na odpor. Římané se proti němu roku 1001 vzbouřili a císař musel město opustit. Přípravy na jeho znovudobytí přerušila náhlá nemoc.
Zemřel v lednu roku 1002 na hradě Paterno u Říma ve dvaadvaceti letech. Pohřben byl podle svého přání v Cáchách po boku Karla Velikého.
Jeho představa obnovené římské říše zůstala nenaplněna a nástupci se k ní nevrátili. Přesto měla jeho krátká vláda trvalé následky ve střední Evropě, kde pomohla vzniku samostatné polské i uherské církevní organizace.
