Mince Pakorose I.
Mince Pakorose I. se vztahují k parthskému princi Pakorovi I., nejstaršímu synovi a dědici krále Oróda II., který padl roku 38 př. n. l. u hory Gindaros. Numismatik David Sellwood podle mincí usoudil, že Pakoros kolem roku 39 př. n. l. skutečně vládl. Nezaměňovat s Pakorem II., králem z let 78–110 n. l.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný konvenční tolar saského krále Antona I. z roku 1830 pochází z období jeho vlády v letech 1827–1836. Portrétní stranu doplňuje korunovaný saský znak ve věnci a opis,...
Stříbrný konvenční tolar saského krále Antona I. z roku 1831 pochází z období jeho vlády v letech 1827–1836. Portrétní stranu doplňuje korunovaný saský znak ve věnci a opis,...
Stříbrný tolar Fridricha Augusta I. z roku 1812 je výmluvným svědkem napoleonské éry a proměn evropského politického uspořádání v době války šesté koalice.
Stříbrný výtěžkový tolar Fridricha Augusta III. Saského z roku 1790 připomíná význam hornictví pro hospodářství Saského kurfiřtství. Portrét panovníka doplňuje korunovaný saský...
Stříbrný konvenční tolar svobodného říšského města Norimberku vznikl roku 1765 za císaře Františka I. Štěpána Lotrinského. Alegorie Míru s ratolestí a prosbou za zachování...
Tolar Františka II. z roku 1793, ražený v italském Miláně (značka "M"), je výrazným představitelem mincovní produkce habsburské monarchie před napoleonskými válkami. Tato mince...
Stříbrná pamětní stokoruna z roku 1983 byla vydána k 100. výročí narození spisovatele Jaroslava Haška, jedné z nejvýraznějších osobností české literatury 20. století. K...
Stříbrná dvacetikoruna první Československé republiky patří k ikonickým oběžným mincím meziválečného období. Vznikla v době budování mladého státu a spojuje moderní výtvarný...
Československá 2koruna z roku 1948 patří k raným poválečným oběžným mincím. Ražba s návrhem Josefa Wagnera spojuje obnovu republiky po druhé světové válce s výrazným kulturním...
Československá 2koruna z roku 1947 patří k raným poválečným oběžným mincím. Ražba s návrhem Josefa Wagnera spojuje obnovu republiky po druhé světové válce s výrazným kulturním...
Sada československých oběžných mincí z roku 1985 zachycuje každodenní měnu pozdního období ČSSR v plastovém obalu s dobovou prezentací. Je zajímavým celkem pro sběratele...
Stříbrná desetikoruna první republiky z roku 1931 představuje typickou oběžnou minci meziválečného Československa. Vznikla v období hospodářských výzev, ale zároveň symbolizuje...
Pakoros I. († 38 př. n. l.) byl nejstarším synem parthského krále Oróda II., který vládl v letech 57–37 př. n. l. Otec mu před bitvou u Karrh zajistil sňatek se sestrou arménského krále Artavazda II.
Po parthském vítězství nad Římany u Karrh roku 53 př. n. l. patřil Pakoros k hlavním velitelům tažení proti římským državám. Roku 51 př. n. l. vpadl s velitelem Osakem do Sýrie až k Antiochii, kde je odrazil Gaius Cassius Longinus. Později se k Parthům přidal římský generál Quintus Labienus a Pakoros s ním Sýrii obsadil; zatímco Labienus táhl do Malé Asie, Pakoros se svým velitelem Barzafarnem dobyl pobřeží Levanty až po Ptolemaidu, dnešní Akko, s výjimkou Týru.
Římané ale Parthy vytlačili zpět. Publius Ventidius Bassus, důstojník Marka Antonia, porazil Labiena i parthský oddíl v Sýrii. Když se Pakoros na jaře roku 38 př. n. l. vrátil, padl v bitvě u hory Gindaros severovýchodně od Antiochie a jeho vojsko ustoupilo za Eufrat. Zdrcený Orodés pak přenechal nástupnictví svému dalšímu synovi Fraatovi IV.
Od Pakora I. je třeba odlišit pozdějšího krále Pakora II. (vládl 78–110 n. l.), jehož mince mají vlastní kategorie.
