Mince Publia Septimia Gety
Mince Publia Septimia Gety se vztahují k římskému princi Getovi (189–211), mladšímu synu císaře Septimia Severa. Byl povýšen na caesara a roku 209 na augusta, aby posílil dynastii Severovců, ale po smrti otce se stal obětí krvavého mocenského střetu s bratrem Caracallou.
Řazení produktů
Výpis produktů
Pamětní stříbrná mince 10 Kčs z roku 1949 byla vydána k 70. výročí narození Josifa Vissarionoviče Stalina, tehdejšího vůdce Sovětského svazu. Tato emise patří mezi nejznámější...
Pamětní stříbrná mince 50 Kčs z roku 1949 byla vydána k 70. výročí narození Josifa Vissarionoviče Stalina, tehdejšího vůdce Sovětského svazu. Tato emise patří mezi nejznámější...
Československá stříbrná pamětní mince z roku 1970 připomíná 50 let Slovenského národního divadla. Spojuje státní znak s výrazně stylizovanou tváří múzy a připomíná význam...
Československá stříbrná pamětní mince 25 Kčs z roku 1970 připomíná 25. výročí osvobození Československa. Spojuje státní znak s výraznou kompozicí lipových ratolestí a...
Stříbrná československá pamětní mince z roku 1967 připomíná 500. výročí založení Academie Istropolitany. Propojuje motiv historické budovy a její pečeti se státním znakem...
Československá stříbrná pamětní mince 50 Kčs z roku 1978 připomíná 650 let mincovnictví v Kremnici. Spojuje státní znak s kompozicí historických ražeb a připomíná mimořádně...
Stříbrná pamětní mince z roku 1990 připomíná první výročí svatořečení Anežky České. Emise odráží duchovní i společenský význam této události, která se stala symbolem proměn...
Československá pamětní stříbrná mince 50 Kčs z roku 1988 připomíná 300. výročí narození Juraje Jánošíka. Výrazný figurální motiv lidového hrdiny doplňuje státní znak...
Československá stříbrná pamětní mince 100 Kčs z roku 1985 připomíná 150. výročí úmrtí Petra Brandla. Portrétní kompozici doplňují letopočty 1668–1735, zatímco druhá strana nese...
Stříbrná pamětní mince z roku 1987 připomíná 225. výročí založení slavné Báňské akademie v Banské Štiavnici. Emise zdůrazňuje význam této instituce pro rozvoj hornictví,...
Stříbrná pamětní mince k 100. výročí narození Martina Benky oslavuje jednoho z nejvýznamnějších slovenských malířů a zakladatele moderní slovenské výtvarné kultury. K...
Stříbrná pamětní mince z roku 1966 připomíná 1100. výročí Velké Moravy, prvního významného státního útvaru Slovanů na našem území. Emise zdůrazňuje historické kořeny české a...
Publius Septimius Geta (189–211) se narodil jako mladší syn císaře Septimia Severa a Iulie Domny v době, kdy se rod Severovců snažil upevnit svou pozici po občanských válkách konce 2. století. Už od dětství byl zapojen do dynastické reprezentace a jeho postavení mělo veřejnosti i armádě ukazovat pokračování rodu. Roku 198 získal titul caesar, čímž byl oficiálně vymezen jako následník v rámci císařské rodiny, vedle staršího bratra Caracally.
Septimius Severus se snažil oba syny připravit na společnou vládu a udržet rovnováhu mezi nimi. V roce 209 byl Geta povýšen na augusta, takže se formálně stal spoluvládcem a dynastie získala trojčlenný vrchol. Do této doby spadá i tažení do Británie, kam Severus odjel se syny, aby posílil hranici a zároveň upevnil jejich autoritu v armádním prostředí. Vztahy mezi bratry však byly napjaté a společná přítomnost u dvora i na výpravách spíše prohlubovala rivalitu.
Po Severově smrti v únoru 211 měli Caracalla a Geta vládnout společně, ale soužití se rychle změnilo v otevřený boj o moc. Dobové zprávy líčí, že se dvůr rozdělil na dva tábory a mezi bratry se dokonce uvažovalo o faktickém rozdělení správy říše. K rozhodujícímu zvratu došlo na konci roku 211, kdy byl Geta zavražděn na příkaz Caracally při setkání, které mělo působit jako smír, a to v přítomnosti jejich matky.
Následovala rozsáhlá odveta proti skutečným i domnělým Getovým stoupencům a především politika damnatio memoriae, tedy úmyslné potlačování památky zavražděného spoluvládce. Getovo jméno a podoba byly odstraňovány z nápisů a vyobrazení, což výrazně poznamenalo i dochování některých pramenů. Jeho krátký život tak ukazuje, jak křehká byla dynastická rovnováha v císařském Římě a jak rychle se princip „spoluvlády“ mohl změnit v tragédii, která měla dopad na celé impérium.
