Mince Soběslava I.

Soběslav I. (asi 1075–1140) byl nejmladším synem krále Vratislava II. a jeho manželky Svatavy Polské. Mládí prožil ve stínu starších bratrů a opakovaně se ocitl v nemilosti, takže část života strávil ve vyhnanství v Polsku a v Uhrách. Zkušenost z cizích dvorů i z domácích sporů z něj udělala obezřetného politika, který dobře znal cenu spojenectví.

Knížecího stolce se ujal roku 1125 po smrti svého bratra Vladislava I. Jeho nástup ale zpochybnil římský král Lothar III., který podporoval Otu II. Olomouckého a vytáhl do Čech s vojskem. V únoru roku 1126 utrpěl v zasněžených průsmycích u Chlumce zdrcující porážku a Soběslav se ukázal jako obratný vítěz.

Namísto tvrdé odplaty nabídl kníže poraženému králi smír. Uznal formální svrchovanost říše, výměnou za to však získal potvrzení své vlády i pevné postavení mezi říšskými knížaty. Tento krok se ukázal jako prozíravý a z obou mužů se na dlouhá léta stali spojenci.

Uvnitř země postupoval Soběslav rozhodně. Potlačil odpor moravských údělníků, opíral se o hradskou soustavu a o okruh věrných velmožů. Nechal opevnit Pražský hrad, podporoval kostely a kláštery a za jeho vlády vznikla také část letopisů, které o jeho době vypovídají.

Ke konci života se snažil zajistit nástupnictví svému synovi Vladislavovi, čímž porušil starobylý stařešinský řád. Zemřel roku 1140 a jeho záměr se nakonec neprosadil – knížetem se stal jeho synovec Vladislav II. Soběslavova vláda je přesto považována za období vnitřního uklidnění a vzestupu českého státu.

Připomínkou jeho doby zůstala rotunda svatého Jiří na hoře Říp, kterou nechal obnovit, i zprávy kronikářů o slavnostech, jimiž vítězství u Chlumce oslavil.