Mince Sulajmána

Mince Sulajmána patří k ražbám umajjovské dynastie, která vládla rozsáhlému území od Pyrenejského poloostrova po střední Asii. Sulajmán ibn Abdulmalik se narodil kolem roku 675 v Medíně jako syn chalífy Abdulmalika, jenž provedl zásadní reformu islámského mincovnictví. Na trůn nastoupil roku 715 po smrti svého staršího bratra al-Valída a pokračoval v politice územní expanze.

Umajjovské mincovnictví Sulajmánovy doby se vyznačovalo přísným dodržováním anikonické tradice – na mincích se neobjevují žádné obrazy ani portréty, pouze arabské nápisy s vyznáním víry a údaji o ražbě. Zlaté dináry a stříbrné dirhamy nesou koránské citáty a jméno vládnoucího chalífy. Vysoká ryzost kovu a jednotná úprava činily z umajjovských mincí respektované platidlo v celém tehdy známém světě.

Sulajmánova krátká vláda byla ve znamení ambiciózního pokusu o dobytí Konstantinopole. Mohutné obležení byzantského hlavního města v letech 717–718, vedené chalífovým bratrem Maslamou, však skončilo neúspěchem. Arabské vojsko decimovala krutá zima a byzantská obrana využívající takzvaný řecký oheň. Sulajmán se konce obležení nedožil – zemřel v září 717 v syrském Dábiqu.

Pro sběratele představují Sulajmánovy ražby zajímavou kapitolu raně islámské numismatiky. Jejich hodnota spočívá v historickém významu období, kdy chalífát dosáhl největšího územního rozsahu, i v umělecké střídmosti kaligraficky zdobených mincí, které odrážejí duchovní principy islámské civilizace.