Mince Sylvia II. Fridricha Württembersko-Olešnického

Sylvius II. Fridrich Württembersko-Olešnický (1651–1697) se narodil v Olešnici jako druhý syn vévody Sylvia I. Nimroda a Alžběty Marie Minsterberské. Jeho matka byla poslední z rodu slezských knížat z Minsterberka, kteří pocházeli od českého krále Jiřího z Poděbrad. Sňatkem z roku 1647 přinesla Olešnické knížectví do rodu Württemberků a Ferdinand III. je udělil jejímu manželovi v léno.

Olešnické knížectví patřilo k zemím Koruny české od roku 1329, kdy jeho kníže složil lenní hold Janu Lucemburskému. Poděbradové je koupili roku 1495 a vládli mu až do roku 1647, kdy rod po meči vymřel smrtí Sylviova děda Karla Fridricha. Württemberkové pak drželi Olešnicko až do roku 1792, kdy přešlo na brunšvické vévody. Sylviův otec založil roku 1652 spolu s manželkou rytířský Řád lebky.

Po otcově smrti roku 1664 vládla Alžběta Marie jako regentka za své čtyři nezletilé syny. Princové se mezitím vydali na kavalírskou cestu, během níž zemřel nejstarší bratr Karel Ferdinand. Roku 1672 se zbývající tři bratři ujali vlády a rozdělili si zemi: Sylvius Fridrich získal Olešnici, Kristián Oldřich Bernštát a nejmladší Julius Zikmund Meziboří a Třebnici. Za nezletilého Julia Zikmunda vládl Sylvius Fridrich jako poručník. Ve slezském knížecím sněmu měli všichni tři bratři jen jeden společný hlas.

Roku 1672 se oženil s Eleonorou Šarlotou, dcerou vévody Jiřího II. Württembersko-Montbéliardského, manželství však zůstalo bezdětné; Eleonora Šarlota manžela přežila o téměř půl století a zemřela roku 1743 ve Vratislavi. Vévoda byl členem Plodonosné společnosti, nejvýznamnějšího učeného spolku pečujícího o německý jazyk, v němž nesl jméno Ochránce. Zemřel v Olešnici roku 1697 bez dědice a knížectví podle matčiny vůle připadlo jeho bratru Kristiánovi Oldřichovi I.