Mince Tita
Mince Tita pocházejí z let 79–81, kdy po otci Vespasianovi vládl druhý císař z flaviovské dynastie, dobyvatel Jeruzaléma. Patří k nim denáry a bronzy z římské mincovny i ražby s portrétem Tita jako caesara z otcovy vlády, mezi nimi série Iudaea capta připomínající vítězství nad Judejí.
Řazení produktů
Výpis produktů
Sada československých oběžných mincí z roku 1985 zachycuje každodenní měnu pozdního období ČSSR v plastovém obalu s dobovou prezentací. Je zajímavým celkem pro sběratele...
Stříbrná desetikoruna první republiky z roku 1931 představuje typickou oběžnou minci meziválečného Československa. Vznikla v období hospodářských výzev, ale zároveň symbolizuje...
Zlatý dukát Františka Josefa I. představuje jednu z nejznámějších historických investičních mincí střední Evropy. Tento typ byl ražen po celé období jeho vlády a stal se...
Soubor pěti stříbrných 20krejcarů spojuje ražby Karla Teodora Falckého, Františka II. a Ferdinanda I. z let 1783–1848. Mince pocházejí z Bavorska, Rakouského císařství a...
Zlatých 15 rublů z roku 1897 pochází z období vlády ruského císaře Mikuláše II. Alexandroviče. Typ s úzkým okrajem spojuje panovníkův portrét s korunovaným dvouhlavým orlem...
Měděná mince v hodnotě 2 soldi byla ražena roku 1799 pro hrabství Gorice, které náleželo k habsburským državám, za císaře Františka II. Averz zdobí korunovaný zemský erb v...
Pražský groš z období vlády Václava IV. (1378–1419) je stříbrná mince, která odráží složité časy pozdního středověku a období předhusitských nepokojů.
Stříbrné écu Ludvíka XIV. bylo vyraženo roku 1698 v Rouenu, označeném písmenem B. Portrét krále doplňuje korunovaný znak Francie se třemi liliemi, lemovaný palmovými ratolestmi;...
Stříbrný pražský groš z doby vlády Jana Lucemburského (1310–1346) patří mezi nejznámější středověké mince českých dějin a je ceněným klenotem pro každého sběratele.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1821 ražený ve Vídni. Významná mince vydaná po pádu Napoleona, symbol stability habsburské monarchie.
Impozantní stříbrný tolar Františka II. z roku 1795 ražený v Günzburgu představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami.
Stříbrný gulden Františka Josefa I. připomínají jeho sňatek s Alžbětou Bavorskou, známou jako Sisi. Spojené portréty císařského páru a svatební obřad zachycují jednu z...
Titus (39–81), celým jménem Titus Flavius Vespasianus, se narodil v Římě nejspíš 30. prosince 39 jako nejstarší syn pozdějšího císaře Vespasiana. Vyrůstal na dvoře císaře Claudia spolu s jeho synem Britannikem a jako vojenský tribun sloužil v Germánii a Británii. Po vypuknutí židovského povstání roku 66 bojoval v Judeji po otcově boku.
Když byl Vespasianus roku 69 provolán císařem, převzal Titus velení války a roku 70 po obléhání dobyl Jeruzalém; město i Druhý chrám byly zničeny. Roku 71 slavil v Římě triumf, který připomíná dodnes stojící Titův oblouk. Za otcovy vlády obdržel titul caesar, sedmkrát zastával konzulát a velel pretoriánské gardě. Pohoršení v Římě budil jeho vztah s judskou princeznou Berenikou.
Vlády se ujal po otcově smrti v červnu 79 jako první římský císař, který nastoupil po svém vlastním otci. Za jeho vlády vybuchl Vesuv a zasypal Pompeje a Herculaneum a roku 80 zničil velkou část Říma třídenní požár; oběma postiženým pomáhal z císařských peněz. Roku 80 dokončil Koloseum a otevřel je stodenními hrami. Zemřel na horečku 13. září 81 a nástupcem se stal jeho bratr Domitianus.
Titovo jméno a portrét se na mincích objevují už za Vespasianovy vlády. Nejznámější je série Iudaea capta: pamětní ražby na dobytí Judeje se razily pětadvacet let za Vespasiana, Tita i Domitiana, ve zlatě, stříbře i bronzu a nejméně ve 48 typech. Na líci nesou nejčastěji právě Titův portrét, na rubu truchlící ženu pod datlovou palmou jako symbol poražené Judeje.
