Mince Trajana Decia

Traianus Decius (asi 201–251) se narodil v panonské vsi Budalia nedaleko Sirmia a pocházel z prostředí, které říši dodávalo většinu tehdejších vojevůdců. Prošel senátorskou i vojenskou dráhou, zastával konzulát a spravoval několik provincií.

Roku 248 ho císař Filip Arabus vyslal na Dunaj, aby uklidnil vzbouřené legie. Vojsko však provolalo císařem jeho samotného. Decius podle pramenů nabídl Filipovi smír, ten jej odmítl a v bitvě u Verony roku 249 padl.

Nový vládce přijal jméno Traianus, aby se přihlásil k odkazu jednoho z nejúspěšnějších císařů, a vystupoval jako obnovitel starých římských pořádků. Snažil se obnovit vážnost senátu a oživit tradiční náboženské zvyklosti.

S tímto úsilím souvisel edikt z roku 250, který nařizoval všem obyvatelům říše přinést oběť bohům a nechat si vystavit potvrzení. Cílem bylo stmelit společnost v době krize, důsledkem však bylo první systematické pronásledování křesťanů v dějinách.

Mnozí se obětem podřídili nebo si potvrzení opatřili úplatkem, jiní zaplatili životem. Otázka, jak naložit s těmi, kdo pod tlakem ustoupili, rozdělila křesťanské obce na dlouhá desetiletí.

Zásadní hrozba přišla od Dunaje. Gótský král Kniva pronikl na římské území, obléhal města a pustošil Balkán. Decius proti němu vytáhl spolu se svým synem Herenniem Etruscem, kterého předtím povýšil na spoluvládce.

V červnu roku 251 se obě vojska střetla u Abritu v bažinaté krajině dnešního Bulharska. Římské šiky uvázly v mokřinách a byly rozdrceny. Padl syn i otec a jejich těla se podle zpráv nikdy nenašla. Porážka u Abritu otřásla prestiží říše a otevřela Gótům cestu k dalším vpádům na Balkán, které pokračovaly po celá další desetiletí.