Mince Viktora Emanuela II.

Viktor Emanuel II., italsky Vittorio Emanuele II., se narodil roku 1820 v Turíně jako syn sardinského krále Karla Alberta. Po otcově porážce od Rakušanů u Novary nastoupil roku 1849 na sardinsko-piemontský trůn v kritické situaci. Na rozdíl od ostatních italských panovníků zachoval liberální ústavu a jmenoval ministrem geniálního státníka Camilla Cavoura. Tato dvojice s podporou Giuseppe Garibaldiho dovedla v následujících letech proces sjednocení Itálie k úspěšnému konci.

Dne 17. března 1861 byl Viktor Emanuel prohlášen králem Itálie. Hlavním městem se stal nejprve Turín, poté Florencie a teprve po obsazení Říma v září 1870 Věčné město. Král vjel do dobytého Říma se slovy „Jsme zde a zůstaneme" a získal přízvisko Padre della patria – Otec vlasti. Zemřel v lednu 1878 a byl pohřben v římském Pantheonu.

Viktor Emanuel II. vytvořil první jednotný italský mincovní systém založený na liře, která byla součástí Latinské měnové unie a odpovídala francouzskému franku. Nahradila tak desítky regionálních měn dřívějších italských států. Razily se zlaté mince v hodnotách 5, 10, 20, 50 a 100 lir, stříbrné 5 liry a drobné nominály z mědi. Nejvyšší nominál – stolitka – vážil přes 32 gramů ryzího zlata.

Mincovny byly rozlišeny písmeny: M pro Milán, T pro Turín, R pro Řím a N pro Neapol. Autorem základního portrétu byl medailér Giuseppe Ferraris. Mince Viktora Emanuela II. dnes představují základní kámen italské numismatiky 19. století a dokumentují vznik moderní Itálie z mozaiky království, vévodství a republik, které po staletí tvořily Apeninský poloostrov.