Mince Viléma I. Pruského
Vilém I. Pruský (1797–1888) byl pruským králem od roku 1861 a od roku 1871 prvním německým císařem. Za jeho vlády se pod vedením kancléře Bismarcka sjednotilo Německo, on sám se však role císaře ujímal se zjevnou nechutí. Zemřel ve věku jednadevadesáti let.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný spolkový tolar Pruského království z roku 1866, známý jako „Siegestaler“, byl vydán na paměť pruského vítězství v rozhodujících konfliktech tohoto roku. Spojuje...
Stříbrná pětimarka Viléma II. z přelomu 19. a 20. století je ikonickým symbolem císařského Německa a jedním z nejznámějších pruských typů oběžných mincí.
Ovládací prvky výpisu
Vilém I. Pruský (1797–1888) se narodil v Berlíně jako druhý syn krále Fridricha Viléma III. a královny Luisy. Jako mladší syn nebyl vychováván pro vládu, ale pro vojenskou dráhu, a už jako sedmnáctiletý se účastnil tažení proti Napoleonovi. Armáda zůstala jeho celoživotním prostředím.
Neblahou pověst si vysloužil za revoluce roku 1848, kdy prosazoval tvrdý zákrok proti berlínským povstalcům. Přezdívku kartáčový princ nesl ještě dlouho a musel na čas odejít do Anglie. Po návratu se však podílel na potlačení povstání v Bádensku.
Roku 1858 převzal regentství za duševně nemocného bratra a o tři roky později se stal králem. Hned zkraje narazil na odpor sněmovny, která odmítala financovat jeho armádní reformu. Spor byl tak vyhrocený, že král uvažoval o abdikaci.
Východisko přineslo jmenování Otto von Bismarcka ministerským předsedou roku 1862. Ten prosadil reformu bez souhlasu sněmovny a nastolil politiku, která měla o německé otázce rozhodnout silou. Vilém svého kancléře podporoval, byť s jeho metodami často nesouhlasil.
Následovaly tři války. Roku 1864 proti Dánsku, roku 1866 proti Rakousku a roku 1870 proti Francii. Všechny skončily pruským vítězstvím a poslední z nich otevřela cestu ke sjednocení německých států.
V lednu roku 1871 byl v zrcadlovém sále ve Versailles provolán německým císařem. Titul přijal nerad, protože se cítil především pruským králem a obával se, že nová hodnost zastíní starou korunu.
Zbývajících sedmnáct let vládl v ústraní a rozhodování ponechával kancléři. Přežil dva pokusy o atentát a zemřel v březnu roku 1888 ve věku jednadevadesáti let. Jeho vnuk Vilém II. o třicet let později říši, kterou dědeček přijímal nerad, dovedl k zániku.
