Mince Viléma II. Pruského
Mince Viléma II. Pruského pocházejí z let 1888–1918, kdy Prusko razilo mince markové měny s portrétem posledního německého císaře, převážně v berlínské mincovně se značkou A. Patří sem stříbrné dvou-, tří- a pětimarky, zlaté dvacetimarky i pamětní ražby k výročím univerzit, osvobozeneckých válek a jeho vlády.
Řazení produktů
Výpis produktů
Pruská pamětní mince 2 marky z roku 1901 připomíná 200 let od vzniku Království pruského. Spojuje osobnost Fridricha I. s érou Viléma II. a představuje sběratelsky zajímavou...
Pruská pamětní mince 2 marky z roku 1901 připomíná 200 let od vzniku Království pruského. Spojuje osobnost Fridricha I. s érou Viléma II. a představuje sběratelsky zajímavou...
Pruská pamětní mince 2 marky z roku 1901 připomíná 200 let od vzniku Království pruského. Spojuje osobnost Fridricha I. s érou Viléma II. a představuje sběratelsky zajímavou...
Pruská pamětní mince 2 marky z roku 1913 připomíná sté výročí vstupu Pruska do války proti Napoleonovi. Heslo „Král zvolal“ odkazuje na vlasteneckou výzvu Fridricha Viléma III....
Stříbrná třímarka z roku 1911 připomíná 100. výročí založení univerzity ve Vratislavi. Na minci jsou portréty Fridricha Viléma III. a císaře Viléma II., pod jejichž vládou škola...
Stříbrná dvoumarka z roku 1904 pochází z období vlády německého císaře a pruského krále Viléma II. Mince představuje typickou oběžnou ražbu Německého císařství a zároveň...
Vzácná varianta 1 Pfennig z roku 1917 bez značky mincovny pochází z období vlády císaře Viléma II. a odráží ekonomické těžkosti Německé říše v době první světové války.
Ovládací prvky výpisu
Vilém II. Pruský (1859–1941) se narodil 27. ledna 1859 v Berlíně jako syn pozdějšího císaře Fridricha III. Pruského a Viktorie Sasko-Koburské, dcery britské královny Viktorie. Od narození měl částečně ochrnutou levou ruku. Na trůn nastoupil 15. června 1888, v roce tří císařů, kdy po dědovi Vilémovi I. zemřel po pouhých 99 dnech vlády i jeho otec.
Mladý císař chtěl být „svým vlastním kancléřem“ a roku 1890 přiměl k odchodu Otto von Bismarcka. Prosazoval imperiální politiku, budování loďstva a zisk kolonií. Po sarajevském atentátu ujistil Rakousko-Uhersko o podpoře a po ruské mobilizaci souhlasil s vyhlášením války Rusku. Od roku 1916 však o vedení války fakticky rozhodovali polní maršál Paul von Hindenburg a generál Erich Ludendorff.
Po převratu 9. listopadu 1918 se vzdal císařského titulu i pruské koruny a uprchl do Nizozemska, které jej odmítlo vydat k soudu. Žil v Amerongenu a od roku 1920 na zámku Doorn, kde 4. června 1941 zemřel. S první manželkou Augustou Viktorií Šlesvicko-Holštýnskou měl šest synů a dceru.
Markovou měnu zavedla říše roku 1871; každý spolkový stát razil s portrétem vlastního panovníka a jednotným říšským orlem na rubu. Roku 1890 nahradil na přání Viléma II. malého orla s velkým hohenzollernským štítem velký orel s malým štítem, který měl zdůraznit jednotu říše. Od roku 1908 přibyl nominál tři marky. Pruské pamětní ražby připomněly sté výročí univerzit v Berlíně a Vratislavi a roku 1913 sté výročí osvobozeneckých válek i pětadvacet let jeho vlády. Pruské dvacetimarky Viléma II. se dodnes prodávají jako investiční zlato. Podrobněji o něm píše článek Vilém II. Pruský: Cesta k pádu německého císařství.
