Mince Vologasése IV.
Mince Vologasése IV. pocházejí z let 147–191, kdy parthský „král králů“ z rodu Arsakovců vedl válku s Římem o Arménii a ztratil severní Mezopotámii. Ve stříbře razil datované tetradrachmy v Seleukii a nedatované drachmy v Ekbataně; jako první parthský král se na mincích objevuje jen v tiaře.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný tolar Fridricha II. Velikého z roku 1785 – autentické svědectví o vrcholném období pruské monarchie a silné vojenské i kulturní éry osvícenského absolutismu.
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1639 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1632 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1635 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1631 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Stříbrný 24 krejcar z roku 1620 ražený v Kutné Hoře představuje dramatické období stavovského povstání. Výrazná koruna a český lev symbolizují královskou moc a odhodlání země ve...
Patnáctikrejcar Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu z roku 1694 spojuje olomoucké biskupství s mincovní tradicí Kroměříže. Atraktivní stříbrná ražba připomíná barokní Moravu a...
Stříbrný tříkrejcar Františka Serafína z Ditrichštejna připomíná mincovní právo olomouckých biskupů v období raného baroka. Spojuje výrazný portrét významného moravského...
Stříbrný 1/2 tolar Františka I. z roku 1821 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou...
Stříbrný tolar císaře Františka I. z roku 1826 představuje klasickou ražbu rakouského císařství v období po napoleonských válkách. Mince odráží stabilizaci monarchie a...
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1824 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1820 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Vologasés IV. (vládl 147–191) byl synem Mithridata V. a parthský trůn získal převratem proti Vologasovi III. Brzy upevnil moc i na jihu: v letech 150–151 porazil krále Charakény Meredata a dosadil tam svého chráněnce Orabaza II.
Když se roku 161 stal římským císařem Marcus Aurelius, vpadl Vologasés do Arménie, nahradil římského klientského krále Sohaema svým synem Pakorem a jeho vojska pronikla i do Sýrie. Řím odpověděl válkou, kterou formálně řídil z Antiochie spolucísař Lucius Verus. Roku 163 Římané znovu dosadili Sohaema, dobyli zpět Edessu a v letech 165–166 vojska Avidia Cassia vzala Seleukii i Ktésifón. Mor, který propukl v Seleukii, je však donutil ustoupit. Parthové přesto ztratili většinu severní Mezopotámie a novou západní hranici říše tvořila Hatra, jejíž vládci získali královský titul.
Roku 190 se proti králi vzbouřil Osroés II., který dal v Ekbataně razit vlastní mince. Povstání potlačil Vologasův syn Vologasés V., jenž po otci roku 191 nastoupil na trůn.
Za Vologasése IV. razila mincovna v Seleukii datované stříbrné tetradrachmy, na nichž král přijímá diadém od bohyně Tyché, a bronzové mince. Stříbrné drachmy z Ekbatany jsou nedatované, s poprsím krále v tiaře na líci a lučištníkem sedícím na trůnu na rubu. Řecký opis už je zkomolený a vedle něj se objevuje královo jméno v parthském písmu.





