Mince z benátské mincovny
Mince z benátské mincovny pocházejí z dílny, která od raného středověku razila pro Benátskou republiku. Roku 1284 tu vznikl zlatý dukát, později zvaný cechín, jehož váhu i podobu republika držela až do svého zániku roku 1797. V letech 1818–1866 razila mincovna se značkou V pro Habsburky.
Řazení produktů
Výpis produktů
Zlatník Františka Josefa I. byl vyražen roku 1862 v benátské mincovně. Averz nese portrét panovníka s vavřínovým věncem, reverz císařského dvouhlavého orla, nominál 1 FL a...
Stříbrný scudo z Lombardsko-benátského království představuje měnový systém severní Itálie v době habsburské správy. Mince nese jméno císaře Františka I. a patří k typickým...
Ovládací prvky výpisu
Nejstarší benátská mincovna stála ve farnosti San Bartolomeo naproti tržišti u Rialta. Když vláda roku 1112 pozemek prodala, uvádí listina, že tu mincovna byla „odedávna“ – možná už od stříbrného denáru raženého ve jménu franského císaře Ludvíka I. Pobožného. V polovině 12. století se v Benátkách nějakou dobu nerazilo; vlastní ražba dóžat začala za Vitala II. Michiela (1156–1172) a výrazně vzrostla se stříbrným grošem, který zavedl Enrico Dandolo.
Usnesení Velké rady z roku 1278 zmiňuje stříbrnou mincovnu na náměstí sv. Marka, naproti Dóžecímu paláci. Roku 1284 vydala Velká rada vlastní zlatou minci jako odpověď na znehodnocování byzantského zlata. Dukát vážil 3,545 gramu téměř ryzího zlata a na líci nesl dóže klečícího před sv. Markem. Pro jeho ražbu přibyla roku 1285 zlatá mincovna, nazvaná zecca podle arabského slova pro razidlo; zlatému dukátu se později říkalo zecchino, česky cechín.
Středověká mincovna zaměstnávala kolem 225 lidí, po Arzenálu nejvíc ve městě. Po požáru roku 1532 rozhodla Rada desíti postavit novou budovu s kamennými klenbami. Navrhl ji Jacopo Sansovino a stavělo se v letech 1536–1548 za plného provozu; třetí patro přibylo roku 1558. Dukáty se razily stále podle váhy z roku 1284 a bez letopočtu až do zániku republiky roku 1797.
Mincovna pracovala i pod rakouskou vládou. Od roku 1818 nesly její ražby značku V: sovrany, scuda a měděné centesimy pro Lombardsko-benátské království i tolary, dvacetníky a dukáty konvenční měny. Rakousko o Benátsko přišlo ve válce roku 1866. Budovu staré mincovny od roku 1904 užívá knihovna Biblioteca Marciana.
