Mince z brunšvické mincovny
Brunšvik (12. století – 1859) – mincovna dolnosaského města, kde od poloviny 12. století razil své mince vévoda Jindřich Lev. Roku 1296 ji město získalo do zástavy a roku 1412 koupilo. Naposledy razila pro Brunšvické vévodství, zavřena byla roku 1859 a další brunšvické mince vznikaly v Hannoveru.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná mince 1/3 tolaru z roku 1768 představuje kvalitní ukázku německého mincovnictví 18. století a období stabilizace měnového systému v rámci Svaté říše římské.
Ovládací prvky výpisu
Brunšvik (12. století – 1859) si kolem roku 1165 zvolil za své sídelní město Jindřich Lev, vévoda saský a bavorský. Ležela tu jeho nejdůležitější mincovna – od roku 1150 v ní vzniklo nejméně 55 typů mincí. Lev, vévodův symbol, kterého dal ve městě odlít jako bronzovou sochu, se tehdy objevoval i na jeho mincích.
Město bohatlo z obchodu a od poloviny 13. století patřilo k Hanze. Roku 1296 získalo mincovnu do zástavy a roku 1412 ji koupilo. Pak zavedlo takzvaný věčný fenik: místo pravidelného stahování a obnovování brakteátů, které rušilo obchod, razilo stálou minci s trvalou platností.
Kolem roku 1430 si Brunšvik vydobyl faktickou nezávislost a vévodové se museli odstěhovat do nedalekého Wolfenbüttelu. Město se ubránilo několika obléháním, roku 1671 je však po třítýdenním obléhání dobyli vévodové Rudolf August a Antonín Oldřich Brunšvicko-Wolfenbüttelský. Skončila tak téměř 250 let trvající samostatnost a roku 1753 se do Brunšviku přestěhoval vévodský dvůr.
Za vévody Karla I. Brunšvicko-Wolfenbüttelského dostal roku 1742 pod správu mincovní úředníky Johann Philipp Graumann a roku 1747 vévodskou mincovnu zreformoval; později řídil mincovny pruského krále Fridricha II. Velikého. Roku 1764 přešlo vévodství na konvenční měnu.
Roku 1814 vzniklo Brunšvické vévodství, které razilo vlastní mince až do roku 1871. Mincovna v Brunšviku však byla zavřena už roku 1859 a poslední brunšvické mince se pak razily v Hannoveru.
