Mince z freibergské mincovny

Freiberg (asi konec 12. století – 1556) vznikl kolem let 1162–1170 jako hornické město a mincovnu tu nejspíš založil míšeňský markrabě Ota Bohatý (1156–1190); písemně je doložena až roku 1244, prvním jménem známým mincmistrem byl kolem roku 1289 Nicolaus de Zibislawicz. Podle freiberského horního práva muselo veškeré vytěžené stříbro projít mincovnou: mincmistr je vykupoval za cenu stanovenou panovníkem a razil z něj mince.

Mezi lety 1170 a 1300 pocházela z Freibergu většina míšeňských brakteátů, které se každoročně se ztrátou vyměňovaly za nové. Markrabě Fridrich II. Míšeňský zavedl kolem let 1338–1339 groš podle vzoru pražského groše, raženého v Čechách od roku 1300. V letech 1364–1368 vedli mincovnu florentští mincmistři Augustin a Mikuláš a míšeňský groš se vedle pražského stal vůdčí mincí střední Evropy.

Ve 14. a 15. století zřídili Wettinové další mincovny, Freiberg však zůstal hlavní zemskou mincovnou; kolem roku 1424 ho pravděpodobně kvůli husitským válkám dočasně nahradila Gotha. V letech 1353–1485 se tu zpracovalo 60,5 tuny stříbra z dolů. Po roce 1525 začala mincovna razit i tolary a do roku 1547 patřilo město s doly a mincovnou společně všem Wettinům.

Kurfiřt August Saský při kontrole zjistil, že mincmistři ve Freibergu, Annabergu a Schneebergu svévolně snižovali ryzost tolarů. Roku 1556 proto zemské mincovny zavřel a ražbu soustředil do Drážďan u svého sídla, přestože rada i horníci prosili o zachování freiberské mincovny. K rozhodnutí přispěl i ústup těžby stříbra po roce 1550. Mincovna sídlila postupně u kostela sv. Mikuláše, v dnešní Petersstraße a Burgstraße a nakonec v nárožním domě na náměstí.