Mince z mincovny Alexandrie
Alexandrijská mincovna byla po staletí hlavní dílnou ptolemaiovského Egypta. Razila stříbrné tetradrachmy s hlavou Ptolemaia I. a orlem na blesku, držela vlastní lehčí váhovou normu a spolu s ní i uzavřený peněžní systém, do kterého cizí mince nesměly. Vlastní ražbu si Egypt podržel i pod římskou vládou.
Řazení produktů
Výpis produktů
Alexandrijská tetradrachma Gordiana III. připomíná zvláštní postavení Egypta v římské říši. Ražba spojuje portrét mladého císaře s lokální mincovní tradicí jednoho z...
Alexandrijská tetradrachma císaře Maximiána z let 290–291 přibližuje pozdně římské provinční mincovnictví v Egyptě. Billonová ražba s motivem bohyně Nike zaujme antickým...
Alexandrijská tetradrachma císaře Proba z 2. roku jeho vlády představuje kvalitní ukázku provinčního mincovnictví římského Egypta. Motiv personifikace spravedlnosti zdůrazňuje...
Ovládací prvky výpisu
Mincovna v Alexandrii se stala srdcem peněžního systému ptolemaiovského Egypta. První dílna dynastie působila v Memfidě, brzy se ale přesunula do Alexandrie – města, které Ptolemaiovci vybudovali jako svou metropoli a středisko obchodu i vzdělanosti.
Její produkci určovalo jedno zásadní rozhodnutí. Egypt zavedl uzavřenou měnovou soustavu: cizí mince, které do země přišly, stát zabavoval a nahrazoval vlastními. Kdo chtěl v Egyptě obchodovat, musel své peníze nejprve vyměnit – a mincovna z toho měla stálou práci i stálý zisk.
K uzavřenosti přispěla i váha. Zatímco většina helénistického světa razila podle attické normy s tetradrachmou kolem 17,28 gramu, Ptolemaiovci zvolili lehčí fénickou normu, tedy zhruba 14,2 gramu. Egyptské stříbro tak nebylo přímo směnitelné s okolím, což bylo přesně to, oč šlo.
Nejrozšířenější mincí byla stříbrná tetradrachma. Na líci nesla diadémem ozdobenou hlavu Ptolemaia I. Sótéra, zakladatele dynastie, na rubu orla stojícího na blesku. Tato dvojice se stala poznávacím znamením ptolemaiovských peněz na celá staletí a na mincích se opakovala i za panovníků, kteří žili o dvě stě let později.
Po připojení Egypta k Římu roku 30 před naším letopočtem se poměry měnily jen zvolna. Ptolemaiovské stříbro zůstávalo v oběhu ještě desítky let a definitivně zmizelo až kolem vlády císaře Nerona, kdy bylo zřejmě roztaveno a přeraženo na římské provinční ražby.
Zvláštností je, že Egypt si měnovou odloučenost podržel i pod římskou vládou. Denáry ani aurei zde neobíhaly; provincie měla dál svou vlastní ražbu a Alexandrie zůstala mincovnou, která ji vyráběla.
Pro sběratele je alexandrijská produkce půvabná právě tím spojením dvou světů. Nese řecká jména a řecké symboly, vznikala v Egyptě a nakonec sloužila římské říši – a to vše v jediné dílně.
