Mince z mincovny Apamea
Apamea (helénistická a římská doba) – mincovna frýžského města, které ve 3. století př. n. l. založil seleukovský král Antiochos I. Sótér. Za Římanů patřila mezi největší obchodní centra Malé Asie a vlastní mince razila až do 3. století našeho letopočtu. Na jejím místě dnes stojí turecký Dinar.
Řazení produktů
Výpis produktů
Provinční bronzová mince císaře Vespasiána z maloasijské Apameie připomíná význam městských ražeb v římské Frygii. Císařský portrét doplňuje reverz se svazkem obilných klasů,...
Ovládací prvky výpisu
Apamea (helénistická a římská doba), zvaná také Kibotos, ležela ve Frýgii na západě Malé Asie, u pramenů řeky Marsyás. Ve 3. století př. n. l. ji založil seleukovský král Antiochos I. Sótér, který sem přestěhoval obyvatele nedalekého staršího města Kelainai a nové sídlo pojmenoval po své matce Apamé. Na jejím místě dnes stojí turecké město Dinar.
Město se stalo jednou z opor seleukovské moci. Antiochos III. Megás tu shromáždil vojsko, s nímž se střetl s Římany u Magnésie, a o dva roky později zde Řím a Seleukovci uzavřeli mír z Apameje (188 př. n. l.). Apamea poté připadla Pergamskému království a s ním v roce 133 př. n. l. Římu.
Za římské vlády byla Apamea sídlem soudního okrsku a podle zeměpisce Strabóna druhým nejvýznamnějším obchodním centrem provincie Asie hned po Efesu – vedla tudy velká cesta do Kappadokie. Město razilo vlastní mince; na některých se objevuje jméno Kibotos, řecky truhla. Ražby z poloviny 3. století s Noemem a archou patří k nejstarším biblickým výjevům v římském umění.
Úpadek města začal s krizí římské říše ve 3. století. V byzantské době byla Apamea biskupským sídlem, ale už bez dřívějšího obchodního významu, a její zkázu dovršilo zemětřesení.
