Mince z mincovny Ginza, Edo (dnešní Tokio)
Mince z mincovny Ginza, Edo (dnešní Tokio) pocházejí ze stříbrné mincovny šógunátu Tokugawa v Edu, dnešním Tokiu. Cech ginza se sem přesunul roku 1612 ze Sunpu a podle něj dostala jméno proslulá čtvrť Ginza. Roku 1800 se přestěhovala do Kakigaračó, roku 1868 ji převzala nová vláda Meidži.
Řazení produktů
Výpis produktů
Sada československých oběžných mincí z roku 1985 zachycuje každodenní měnu pozdního období ČSSR v plastovém obalu s dobovou prezentací. Je zajímavým celkem pro sběratele...
Stříbrná desetikoruna první republiky z roku 1931 představuje typickou oběžnou minci meziválečného Československa. Vznikla v období hospodářských výzev, ale zároveň symbolizuje...
Zlatý dukát Františka Josefa I. představuje jednu z nejznámějších historických investičních mincí střední Evropy. Tento typ byl ražen po celé období jeho vlády a stal se...
Soubor pěti stříbrných 20krejcarů spojuje ražby Karla Teodora Falckého, Františka II. a Ferdinanda I. z let 1783–1848. Mince pocházejí z Bavorska, Rakouského císařství a...
Zlatých 15 rublů z roku 1897 pochází z období vlády ruského císaře Mikuláše II. Alexandroviče. Typ s úzkým okrajem spojuje panovníkův portrét s korunovaným dvouhlavým orlem...
Měděná mince v hodnotě 2 soldi byla ražena roku 1799 pro hrabství Gorice, které náleželo k habsburským državám, za císaře Františka II. Averz zdobí korunovaný zemský erb v...
Pražský groš z období vlády Václava IV. (1378–1419) je stříbrná mince, která odráží složité časy pozdního středověku a období předhusitských nepokojů.
Stříbrné écu Ludvíka XIV. bylo vyraženo roku 1698 v Rouenu, označeném písmenem B. Portrét krále doplňuje korunovaný znak Francie se třemi liliemi, lemovaný palmovými ratolestmi;...
Stříbrný pražský groš z doby vlády Jana Lucemburského (1310–1346) patří mezi nejznámější středověké mince českých dějin a je ceněným klenotem pro každého sběratele.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1821 ražený ve Vídni. Významná mince vydaná po pádu Napoleona, symbol stability habsburské monarchie.
Impozantní stříbrný tolar Františka II. z roku 1795 ražený v Günzburgu představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami.
Stříbrný gulden Františka Josefa I. připomínají jeho sňatek s Alžbětou Bavorskou, známou jako Sisi. Spojené portréty císařského páru a svatební obřad zachycují jednu z...
Slovem ginza, „stříbrný cech“, se v Japonsku označovalo místo, kde se vykupovalo stříbro a označovalo ražbou zaručené ryzosti. Šógunát Tokugawa svěřil tuto výsadu privilegovaným měšťanům. Iejasu Tokugawa zřídil roku 1601 mincovnu ve Fušimi, roku 1608 se přesunula do Kjóta a další vznikla v Sunpu, kam se Iejasu uchýlil na odpočinek.
Roku 1612 byla mincovna ze Sunpu přenesena do Eda a usadila se jižně od mostu Kjóbaši, v místě dnešní čtvrti Ginza; jméno se později stalo synonymem obchodní čtvrti. Členové cechu se sem každý rok střídali z Kjóta. Vedle cechu tu sídlil úřad rodu Daikoku Džóze, který dědičně odpovídal za vyražení značek a balení hotového stříbra.
Až do 60. let 18. století se tu vyrábělo hlavně stříbro, které se při placení vážilo. Roku 1765 vyšla první stříbrná mince s pevnou hodnotou a od roku 1772 převládly počítané stříbrné mince, například dvoušuové nanrjó nišugin. Od roku 1768 navíc cech dohlížel na ražbu mosazných mincí v hodnotě čtyř monů.
Roku 1800 vyšly najevo nedoplatky v odvodech šógunátu a cech prošel čistkou: z více než padesáti členů zůstalo patnáct a mincovna se přestěhovala do Kakigaračó, dnešní čtvrti Nihonbaši Ningjóčó; přesun skončil roku 1801. Ražba stříbra se soustředila sem a z cechovního podniku se fakticky stal úřad přímo podřízený šógunátu. V dubnu 1868 mincovnu převzala nová vláda Meidži, její mincovní úřad tu ještě razil dosavadní typy mincí a roku 1869 byl zrušen.
