Mince z mincovny Goslar

Goslar leží na severním okraji Harzu pod horou Rammelsberg, kde se po staletí těžila olověná, měděná i stříbrná ruda. Poprvé je zmíněn roku 979 za Oty II. a záhy se stal sídlem královské falce. Staré město s více než 1 500 hrázděnými domy je spolu s dolem od roku 1992 na seznamu světového dědictví UNESCO.

Denáry se jmény krále Oty III. a jeho babičky Adély Burgundské se po roce 983 razily jako regionální mince Harzu. Podle dnešního bádání nevznikaly v jediné mincovně, ale ve více dílnách mezi Hildesheimem a Quedlinburgem, a v neměnné podobě se razily až do poloviny 11. století; přímé přiřazení jednotlivých kusů Goslaru proto není jisté.

Od roku 1009 byl Goslar jednou z ústředních falcí říše. Jindřich III. Černý tu za sedmnáct let vlády konal osmnáct dvorských sjezdů a roku 1050 se zde narodil Jindřich IV. Sálský. Královská mincovna razila denáry Jindřicha IV. a od Jindřicha V. Sálského i denáry s poprsími apoštolů Šimona a Judy, patronů goslarského kapitulního kostela; razily se ještě za Lothara III. Kolem roku 1200 je doložen goslarský brakteát.

Roku 1290 získala městská rada nejdůležitější práva fojtství a Goslar se stal svobodným říšským městem. Od roku 1477 razil takzvané selské groše se Šimonem a Judou, které lid kvůli neumělé ražbě považoval za sedláky. V 17. století vznikaly městské tolary, groše a za kiprovské inflace 1621 dvanáctikrejcary; roku 1622 vzbouření tkalci vyplenili dům mincmistra Clause Oppermanna. Samostatnost Goslaru ukončilo roku 1802 připojení k Prusku.