Mince z hamburské mincovny
Mince z hamburské mincovny pocházejí z nejstarší německé mincovny – první mince tu vznikly už roku 834. Ve středověku ražbu převzalo město, od 15. století smělo razit i zlato. Dnešní mincovna se značkou J pracuje od roku 1875 a razí podíl německých oběžných euromincí, pamětní mince i medaile.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
V Hamburku se mince razily poprvé roku 834 a mincovní právo, propůjčené císařem, tehdy držel hamburský arcibiskup. Roku 1189 dostala hamburská mincovna od císaře Fridricha I. Barbarossy právo kontrolovat ražbu mincovny hrabat ze Schauenburgu. Holštýnská hrabata pak mincovnu prodala městu, které tak mohlo razit vlastní mince – převážně brakteáty.
Když město roku 1325 drželo mincovní právo, začalo razit takzvaný věčný fenik, který na rozdíl od hraběcích brakteátů nepodléhal každoroční výměně mincí. Roku 1435 udělil císař Zikmund Lucemburský Hamburku právo razit zlaté guldeny a roku 1553 tu poprvé vznikly tolary a portugalózy.
Po obsazení města francouzskými vojsky roku 1806 mincovna roku 1813 zastavila provoz. Mincmistr H. S. Knoph koupil část zařízení a v soukromé dílně razil pro Hamburskou banku dukáty a drobné mince, dokud dílnu roku 1842 nezničil velký hamburský požár. Mince pak městu dodávaly mincovny v Altoně, Hannoveru a Berlíně.
Novou mincovnu odhlasoval hamburský parlament roku 1873 a roku 1875 ji otevřel v ulici Norderstraße. Jako devátá mincovna Německého císařství dostala deváté písmeno abecedy, J (I a J se tehdy nerozlišovaly). Osm ražebních lisů převzala ze Štrasburku. Za druhé světové války byla těžce poškozena a znovu razila až od roku 1948. Roku 1982 se přestěhovala do nové budovy v Rahlstedtu. Razí podíl německých oběžných mincí, pamětní mince, zahraniční zakázky i medaile.





