Mince z mincovny Jekatěrinburg

Jekatěrinburská mincovna je jedním z mála případů, kdy město vzniklo kvůli mincovně, a ne naopak. Založili ji roku 1725 na Urale Georg Wilhelm de Gennin a Vasilij Tatiščev, dva muži pověření Petrem Velikým průmyslovým rozvojem oblasti, a osada u ní dala vzniknout dnešnímu Jekatěrinburgu.

Důvod byl prostý: uralská měď. Ruská říše měla nedostatek stříbra, ale mědi dostatek přímo v místě, a měděné mince drobných hodnot byly tím, co obyčejní lidé denně potřebovali. Kov byl navíc mimořádně čistý a pro ražbu vhodný, takže odpadala nákladná doprava suroviny přes půl země.

První roky přinesly kuriozitu, jaká jinde v Evropě nemá obdoby. Podle švédského vzoru se tu razily takzvané platové peníze – čtvercové měděné desky s hodnotou od deseti kopejek po jeden rubl. Peníze měly hodnotu odpovídající váze kovu, takže rublová deska vážila kolem půldruhého kilogramu a nosit ji v měšci nešlo.

Od tohoto nápadu se brzy upustilo a mincovna přešla na obvyklé kulaté mince. Jejich objem ale rostl natolik, že koncem 18. století odsud pocházelo zhruba devadesát procent všech ruských ražeb – žádná jiná dílna se jí nemohla rovnat.

Za sto padesát let provozu vydala mince v hodnotě přes sto padesát milionů rublů. Uralská měď se tak dostala do rukou lidí od Baltu po Kamčatku a drobné mince z Jekatěrinburgu byly po generace nejběžnějšími penězi ruského venkova.

Konec přišel 15. dubna 1876, kdy se ražba soustředila do Petrohradu. Město, které kvůli mincovně vzniklo, tehdy už dávno žilo vlastním průmyslovým životem a její uzavření přežilo bez potíží. Jekatěrinburg zůstal střediskem uralského hornictví a hutnictví a jeho jméno se do dějin zapsalo znovu o čtyřicet let později, za zcela jiných a mnohem temnějších okolností.