Mince z karlsburské mincovny
Mince z karlsburské mincovny pocházejí ze sedmihradského města Alba Iulia, maďarsky Gyulafehérvár. Od roku 1712 tu byla jediná mincovna Sedmihradska, od roku 1766 značila habsburské ražby písmenem E, od roku 1868 uherskou značkou GY. F. Zrušena byla roku 1871 a její stroje převezli do Kremnice.
Řazení produktů
Výpis produktů
Měděný 6 krejcar Františka II. z roku 1800 mincovna Karlovský Bělehrad (značka „E“). Atraktivní mince s výrazným portrétem a orlem. Vzácný i historická hodnota.
Ovládací prvky výpisu
Karlsburg je německé jméno sedmihradského města Alba Iulia, maďarsky Gyulafehérvár. Bylo centrem Sedmihradského knížectví a jméno podle císaře Karla VI. dostalo na počátku 18. století, kdy tu Habsburkové začali stavět mohutnou pevnost. Mince se tu razily už ve středověku, ale jen občas: první ražby se kladou patrně do doby Karla I. Roberta a Ludvíka I. Velikého, další do vlády Vladislava III. Varnenčika. Častěji se k ražbě vracela sedmihradská knížata a za Michaela I. Apafiho pracovala mincovna téměř souvisle.
Potom se těžiště sedmihradské ražby přesunulo do Sibiu. Roku 1712 dal Karel VI. tamní mincovnu zavřít a karlsburská se stala jedinou mincovnou Sedmihradska; od té doby pracovala nepřetržitě. Ražby Františka I. Štěpána ji od roku 1746 označovaly dvojpísmenem C-A, měď od roku 1760 písmenem C. Od roku 1766 dostala v jednotném systému habsburských mincoven značku E. V letech 1765–1780 k ní přibyly iniciály mincmistra Antona Josefa Hammerschmida a vardajnů (H.–G., H.–S.). Od roku 1781 tu vznikaly dukáty a dvacetníky, desetníky a trojníky, ale ne tolary, půltolary ani měď.
Po rakousko-uherském vyrovnání zavedly Uhry roku 1868 vlastní značky mincoven: Kremnice dostala K. B. a Karlsburg GY. F. podle maďarského jména města. Ještě s letopočtem 1868 tu vzniklo 168 304 spolkových tolarů a zlatníky se značkou GY. F. se razily až do roku 1870. Roku 1871 byla mincovna zrušena a její stroje převezeny do Kremnice.
