Mince z konstantinopolské mincovny
Mince z konstantinopolské mincovny pocházejí z hlavní mincovny východořímské a byzantské říše, činné od založení nového hlavního města až do jeho dobytí Osmany roku 1453. Od konce 9. do konce 11. století byla jedinou byzantskou mincovnou zlata a stříbra a i potom zůstala hlavní mincovnou říše.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný tolar Fridricha II. Velikého z roku 1785 – autentické svědectví o vrcholném období pruské monarchie a silné vojenské i kulturní éry osvícenského absolutismu.
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1639 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1632 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1635 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1631 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Stříbrný 24 krejcar z roku 1620 ražený v Kutné Hoře představuje dramatické období stavovského povstání. Výrazná koruna a český lev symbolizují královskou moc a odhodlání země ve...
Patnáctikrejcar Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu z roku 1694 spojuje olomoucké biskupství s mincovní tradicí Kroměříže. Atraktivní stříbrná ražba připomíná barokní Moravu a...
Stříbrný tříkrejcar Františka Serafína z Ditrichštejna připomíná mincovní právo olomouckých biskupů v období raného baroka. Spojuje výrazný portrét významného moravského...
Stříbrný 1/2 tolar Františka I. z roku 1821 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou...
Stříbrný tolar císaře Františka I. z roku 1826 představuje klasickou ražbu rakouského císařství v období po napoleonských válkách. Mince odráží stabilizaci monarchie a...
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1824 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1820 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Konstantinopol byla hlavní mincovnou východořímské a byzantské říše po více než jedenáct století, od roku 330 do roku 1453. Ve 4. století patřila k síti císařských mincoven pozdní římské říše, kterou na konci 3. století reorganizoval Dioklecián. V 5. století se mincovní soustava západu zhroutila a při nástupu Anastasia I. zůstaly na východě činné jen Konstantinopol a Soluň. Anastasiova reforma z roku 498 se pokládá za počátek vlastní byzantské měny.
Za Justiniána I. pracovalo až čtrnáct mincoven, zlato však kromě Konstantinopole razily jen Soluň a Catania a hlavní město je objemem ražby daleko předčilo. Zlaté solidy nesou v úseči nápis CONOB, který označuje ryzí zlato podle konstantinopolské normy; užívaly ho ale i jiné mincovny, takže sám o sobě místo ražby nedokazuje.
Většina provinčních mincoven do poloviny 7. století zanikla nebo padla do rukou nepřátel. Po ztrátě Syrakus roku 878 zůstala Konstantinopol až do konce 11. století jedinou byzantskou mincovnou zlata a stříbra. Roku 1092 zavedl Alexios I. Komnenos místo znehodnoceného solidu novou zlatou minci hyperpyron o ryzosti 20,5 karátu. Po dobytí města křižáky roku 1204 razili byzantští vládci v Nikaii a Magnésii; Konstantinopol však zůstala hlavní mincovnou až do svého pádu roku 1453.





