Mince z mincovny Kyzikos
Kyzikos byl řecký přístav v Mysii na poloostrově Kapıdağ v dnešním Turecku. Proslul zlatostříbrnými statéry zvanými kyzikény, které patřily k základním obchodním mincím starověku; jeden měl hodnotu osmadvaceti drachem. Z mezinárodního obchodu je vytlačily až zlaté statéry Filipa II. Makedonského.
Řazení produktů
Výpis produktů
Bronzový follis císaře Arcadia z mincovny Kyzikos zachycuje pozdně římský Východ v době, kdy se správa říše stále více opírala o dvůr, armádu a křesťanskou státní ideologii.
Bronzový radiát Galeria Maximiana z mincovny Kyzikos pochází z období tetrarchie a představuje typickou ražbu konce 3. století. Mince odráží zásadní proměny římského státu,...
Ovládací prvky výpisu
Kyzikos patří k místům, jejichž jméno zná spíš numismatik než turista. Ležel v Mysii v Anatolii na poloostrově Kapıdağ, tedy v dnešní turecké provincii Balıkesir, a jeho význam vyrůstal z jediné věci – z polohy.
Podle tradice jej založili Pelasgové z Thesálie v době argonautů a kolem roku 756 před naším letopočtem sem měli dorazit osadníci z Mílétu. Ať už je na tom pravdy kolik chce, město bylo staré a bohaté.
Ke skutečnému vzestupu došlo ke konci peloponéské války, kdy se rozhodovalo o ovládnutí námořních cest mezi Řeckem a Černým mořem. Po bitvě u Kyziku roku 410 před naším letopočtem, v níž athénský velitel Alkibiadés porazil Sparťany, začal město provázet rozkvět.
Numismaticky je Kyzikos nesmrtelný díky jediné minci. Razil statéry z elektronu, přirozené slitiny zlata a stříbra, jimž se podle města říkalo kyzikény – a ty se staly jednou ze základních obchodních mincí starověkého světa.
Jejich hodnota byla značná. Jeden kyzikén odpovídal osmadvaceti drachmám, což z něj dělalo minci pro velké obchody, nikoli pro trh; běžný člověk jej v ruce nedržel.
Používaly se napříč celým východním Středomořím i Předním východem od archaické doby až po helénismus. Byly totiž spolehlivé a všude přijímané, což je u mince starověku vzácnější vlastnost, než se zdá. Kdo obchodoval s obilím z Černého moře, počítal v kyzikénech.
Konec jejich převahy přinesl teprve Filip II. Makedonský, jehož zlaté statéry, ražené ze zlata z pohoří Pangaion, kyzikény z mezinárodního obchodu vytlačily.
Elektronové mince jsou přitom samy o sobě zajímavou kapitolou. Přirozená slitina zlata se stříbrem se v Malé Asii vyskytovala v říčním písku a první ražby vůbec vznikaly právě z ní – dřív, než někdo přišel na to, jak oba kovy oddělit.
