Mince z mincovny Mediolanum
Mince z mincovny Mediolanum pocházejí z římské mincovny v dnešním Miláně. Velkou ražbu tu zahájil kolem roku 260 císař Gallienus, mincovna pak s přestávkami pracovala pro tetrarchy, Konstantina I. i pozdní západořímské císaře. Pozdně antické zlato a stříbro nese značky MD, MED nebo MDPS.
Řazení produktů
Výpis produktů
Antoninián císaře Galliena z roku 259, ražený v Mediolaně. Radiátní portrét na líci a stojící postava na rubu představují charakteristickou obraznost římského císařství v...
Antoninián císaře Galliena z mincovny Mediolanum zachycuje na rubu Apollóna s lyrou. Mince připomíná období zásadních proměn římské říše ve 3. století a zaujme výrazným...
Antoninián císaře Valeriána zachycuje neklidné období římské říše ve 3. století. Reverz s personifikací vojenské zdatnosti Virtus připomíná význam armády pro panovnickou...
Stříbrný antoninián císaře Galliena připomíná neklidnou polovinu 3. století. Reverz s personifikací míru Pax, olivovou ratolestí a žezlem vytváří působivý protipól k vojenským...
Ovládací prvky výpisu
Mediolanum, původně sídlo keltských Insubrů, dobyli Římané roku 222 př. n. l. Římská mincovna zde snad razila už za Decia kolem roku 251, velkou ražbu však zahájil až Gallienus v letech 260–261 takzvanou legijní řadou antoniniánů s nejméně 23 typy. Od roku 262 nesly milánské mince značku dílny P, S nebo T s písmenem M; razily se i aurei a v menším množství bronzy.
Na přelomu let 267 a 268 obléhal Gallienus v Mediolanu vzbouřeného velitele Aureola a mincovna tehdy razila jménem galského vzdorocísaře Postuma. Po Aureolově porážce pracovala pro Claudia II. Gothica a Aureliána, který ji roku 274 zavřel a výrobu přesunul do nedalekého Ticina, dnešní Pavie.
Znovu se otevřela kolem roku 291, když si Mediolanum za sídlo zvolil Maximián, spoluvládce Diokleciána. Razila folly pro tetrarchy, v letech 307–312 pro Maxentia a pak pro Konstantina I. Velikého, který ji roku 326/327 zavřel. Potřetí ožila roku 352 za Constantia II. a razila už jen zlato a stříbro se značkami MED, MDOB, MD a MDPS – a to jen tehdy, když ve městě pobýval císař nebo vzdorocísař.
V letech 395–404 se sem soustředila ražba zlata a stříbra pro severní provincie. Po přesunu dvora do Ravenny roku 402 však výroba slábla. Další ražby se připisují západořímským císařům 5. století od Valentiniana III. po Julia Nepota a nakonec ostrogótskému králi Theodorichu Velikému, který tu razil jménem císaře Anastasia I.
