Mince z muldenhüttenské mincovny
Mince z muldenhüttenské mincovny vznikaly v letech 1887–1953 v saských státních hutích u Freibergu, kam se přestěhovala drážďanská mincovna. Se značkou E tu razili mince Německého císařství, Výmarské republiky i Třetí říše a po válce ještě drobné hliníkové mince východního Německa.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná pamětní oběžná mince Výmarské republiky z roku 1929 připomíná 200. výročí narození Gottholda Ephraima Lessinga. Spojuje kulturní odkaz německého osvícenství s...
Ovládací prvky výpisu
Muldenhütten leží na pravém břehu řeky Freiberger Mulde a dnes patří k Freibergu. Tavicí hutě na stříbrnou rudu z Freiberska tu zmiňují listiny už ve 14. století a patřily stejně jako zdejší doly Wettinům, později saskému státu. Roku 1825 se obě místní hutě spojily a od roku 1863 dodávaly stříbro drážďanské mincovně.
Po zavedení zlaté měny ražba v Drážďanech slábla a v letech 1882–1884 se zastavila. Saský zemský sněm proto roku 1884 rozhodl mincovnu přestěhovat; v Muldenhütten se daly mincovní střížky vyrábět přímo ve státních hutích. Ražba na novém místě začala 28. března 1887. Prvních padesát dvacetifeniků dostalo hvězdičku, značku Andrease Alnpecka, posledního mincmistra staré freiberské mincovny z poloviny 16. století. Říšské mince ze saské státní mincovny nesly od roku 1872 značku E a Muldenhütten ji převzal. Podle rozdělovacího plánu z roku 1888 mu připadalo 7,45 % ražby celé říše.
Razidla tu do roku 1911 řezal rytec Max Barduleck, po něm medailér Friedrich Wilhelm Hörnlein; podle jeho návrhů vznikly třímarky ke stému výročí bitvy národů u Lipska (1913) a ke 400. výročí reformace (1917). Za první světové války a inflace se tu razily železné, zinkové a hliníkové mince, za Třetí říše téměř všechny druhy mincí. Po válce mincovna razila zinkové mince sovětské okupační zóny a do roku 1953 hliníkové drobné mince NDR. Pak ražbu ukončila a jedinou mincovnou NDR zůstal Berlín.
