Mince z nagybányské mincovny
Mince z nagybányské mincovny pocházejí z mincovny v hornickém městě na severovýchodě historických Uher, dnes Baia Mare v Rumunsku. Po Kremnici patřila k nejvýznamnějším uherským mincovnám a razila pro uherské krále, sedmihradská knížata i Habsburky; od roku 1766 se její ražby značily písmenem G.
Řazení produktů
Výpis produktů
Uherské 3 krejcary z revolučního roku 1849 připomínají zápas Uherska za samostatnost. Korunovaný zemský znak, maďarské opisy a výrazně uvedený nominál dávají této měděné minci...
Stříbrný dvacetikrejcar císaře Josefa II. z roku 1778 pochází z období osvícenských reforem habsburské monarchie. Mince reprezentuje standardní oběhovou ražbu Uherského...
Stříbrný dvacetikrejcar Františka II. z roku 1795 představuje oběživo habsburské monarchie v době evropských válek s revoluční Francií. Ražbu mincovny Nagybánya určuje značka G...
Stříbrný groš Gabriela Bethlena z roku 1626 je působivou ražbou Sedmihradského knížectví z doby třicetileté války. Mince se značkou N-B spojuje uherskou heraldiku, mariánskou...
Barokní 15krejcar z roku 169? s portrétem císaře Leopolda I. a mariánským motivem na rubu je působivým dokladem zbožnosti i mocenské symboliky habsburské říše. Vylomený okraj
Stříbrný dvacetikrejcar císaře Josefa II. z roku 1782 pochází z období osvícenských reforem habsburské monarchie. Mince reprezentuje standardní oběhovou ražbu Uherského...
Stříbrný dvacetikrejcar císaře Josefa II. z roku 1778 pochází z období osvícenských reforem habsburské monarchie. Mince reprezentuje standardní oběhovou ražbu Uherského...
Ovládací prvky výpisu
Nagybánya leží v kraji bohatém na zlato a stříbro. Karel I. Robert zřídil při reformě mincovních komor čtyři nové hornické komory, mezi nimi satmárskou pro doly v Nagybányi, Felsőbányi a Óradně. První ražby této komory pocházejí z let 1328–1332; po roce 1347 se komorní mincovna usadila v Nagybányi. Značky s písmenem R odkazují k latinskému jménu města Rivulus.
Zikmund Lucemburský roku 1411 zastavil město srbskému despotovi Stefanu Lazarevićovi a mincovna do roku 1427 razila pro despotu i pro krále. Zástavou se město později dostalo k Janu Hunyadimu a od roku 1468 se tu razily mince jeho syna Matyáše Korvína, za něhož se v nagybányské značce poprvé objevil hornický znak. Po rozpadu Uher ležela Nagybánya na pomezí habsburského území a Sedmihradska a razila pro císaře i pro sedmihradská knížata, za Štěpána Báthoryho dokonce polské tolary. Felicián Herberstein tu roku 1580 jako první v Uhrách zavedl válcový razicí stroj.
Za povstání Františka II. Rákócziho se razilo pro něj, potom mincovna natrvalo připadla císařské správě. Do roku 1765 nesly zdejší ražby dvojpísmeno N-B, od roku 1766 písmeno G; v letech 1765–1780 k němu přibyly iniciály mincmistra a vardajna, například I.B.–F.L. a I.B.–I.V. Za revoluce 1848–1849 se uherská vláda vrátila ke staré značce N.B. a razila tu drobnější nominály.
Poslední mince nesou letopočet 1851; měď s tímto letopočtem se tu ještě krátce razila roku 1852, pak byla mincovna po požáru zrušena a její stroje převezeny do Kremnice. Budova mincovny dokončená roku 1739 stojí dodnes a od roku 1979 v ní sídlí župní muzeum historie a archeologie.
