Mince z mincovny Neapol
Neapolské království vzniklo roku 1282 po sicilských nešporách a vystřídalo za pět a půl století Anjouovce, Aragonce, španělské místokrále, Rakousko, Bourbony i Napoleonovy příbuzné. Roku 1816 se spojilo se Sicílií v Království obojí Sicílie a jeho mincovna patřila k nejvýznamnějším v Itálii.
Řazení produktů
Výpis produktů
Zlatá desetikoruna Františka Josefa I. z roku 1912 spojuje císařský portrét s korunovaným dvouhlavým orlem Rakouského císařství. Reprezentativní ražba závěru habsburské éry...
Zlatý dukát Františka Josefa I. představuje jednu z nejznámějších historických investičních mincí střední Evropy. Tento typ byl ražen po celé období jeho vlády a stal se...
Zlatá stokoruna Františka Josefa I. nese císařův portrét a korunovaného dvouhlavého orla s habsburským znakem. Ražba s letopočtem 1915 připomíná závěr dlouhé vlády panovníka a...
Reprezentativní stříbrný tolar Ferdinanda II. Tyrolského spojuje detailní portrét renesančního panovníka s bohatě členěným habsburským znakem. Ražba z proslulé mincovny Hall...
Nedatovaný stříbrný tolar arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského z mincovny Hall vyniká reprezentativním portrétem panovníka ve zdobené zbroji a bohatým zemským znakem. Působivá...
Stříbrný tolar arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského spojuje výrazný renesanční portrét v bohatě zdobené zbroji s mnohopolním habsburským znakem. Nedatovaná ražba z mincovny Hall...
Stříbrný tolar arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského z mincovny Hall představuje výraznou habsburskou ražbu pozdní renesance. Panovníkův portrét a bohatě členěný erb obklopený...
Stříbrná tetradrachma Alexandra III. Velikého spojuje hlavu Hérakla ve lví kůži s postavou Dia držícího orla a žezlo. Jde o jednu z nejvýraznějších obrazových koncepcí...
Impozantní stříbrný 1/2 tolar Františka II. z roku 1797 ražený v Praze představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami. Tolar má má spony!
Stříbrný tolar z roku 1755 ražený v Mnichově za vlády bavorského kurfiřta Maxmiliána III. Josefa. Reprezentativní ukázka barokní numismatiky s náboženským motivem Madony –...
Stříbrný dvacetikrejcar Františka II. z roku 1795 představuje oběživo habsburské monarchie v době evropských válek s revoluční Francií. Ražbu mincovny Nagybánya určuje značka G...
Stříbrný 20krejcar Františka II. z roku 1796 připomíná závěr Svaté říše římské i složitou skladbu habsburských zemí. Portrét panovníka doplňuje císařský dvouhlavý orel, zatímco...
Neapolské království vzniklo roku 1282 způsobem, jaký si nikdo nepřál. Povstání zvané sicilské nešpory vyhnalo Anjouovce ze Sicílie, kterou obsadila Aragonie, zatímco pevninská část zůstala v jejich rukou – z jedné říše se tak staly dvě.
Anjouovská vláda trvala do roku 1442. Zakladatelem byl Karel I. z Anjou a jeho nástupci se drželi navzdory sporům o dědictví; roku 1435 připadl trůn Renému z Anjou, jenž si jej ale dlouho neudržel.
Roku 1442 Neapol dobyl aragonský Alfons V. a spojil ji znovu se Sicílií. Po jeho smrti roku 1458 se země opět rozdělily a neapolský trůn zdědil Ferdinand I.
Od roku 1504 vládli Španělé. Ferdinand II. Aragonský získal po válkách s Francií plnou kontrolu a následující dvě století spravovali zemi místokrálové. Neapol se stala nejlidnatějším územím španělské říše mimo samotnou Kastilii – kolem roku 1600 tu žily zhruba tři miliony lidí.
Rastattský mír roku 1714 předal Neapol rakouskému císaři Karlu VI. Za války o polské dědictví ji však dobyl Karel Parmský a roku 1735 byl dosazen na trůn jako král; tím začala vláda Bourbonů.
Napoleonské období přineslo další výměnu. Roku 1806 dosadil Napoleon na neapolský trůn svého bratra Josefa a později Joachima Murata; po Napoleonově pádu byl obnoven Ferdinand IV.
Roku 1816 došlo k formálnímu spojení Neapolského a Sicilského království do Království obojí Sicílie. Neapolská mincovna, která razila pro každý z těchto režimů, tak zanechala jednu z nejpestřejších mincovních řad v Evropě – od anjouovských ražeb až po bourbonské.
Právě v té pestrosti tkví přitažlivost neapolských mincí. Sledovat je za sebou znamená projít dějinami jižní Itálie: francouzskou, španělskou, rakouskou i napoleonskou vládou, přičemž pokaždé se změnil jazyk nápisů, znak i podoba panovníka – ale mincovna zůstala táž.
