Mince ze salcburské mincovny
Mince ze salcburské mincovny pocházejí z mincovny salcburských arcibiskupů, kterým mincovní právo udělil roku 996 císař Ota III. Ražbu živilo stříbro a zlato z Vysokých Taur a příjmy ze soli; arcibiskupové razili soustavně až do sekularizace roku 1803, pak tu do roku 1810 vznikaly ještě ražby kurfiřta a Rakouska.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný půlbatzen salcburského knížete-arcibiskupa Matyáše Langa z Wellenburgu z roku 1526. Mince spojuje čtvrcený erb Salcburska a arcibiskupa s portrétem svatého Ruperta,...
Stříbrný půlbatzen salcburského knížecího arcibiskupa Matthäuse Langa von Wellenburg z roku 1533 spojuje portrét svatého Ruperta se znakem arcibiskupství. Raně novověká ražba je...
Stříbrný tolar salcburského arcibiskupa Wolfa Dietricha z Raitenau představuje reprezentativní ražbu přelomu renesance a baroka. Spojuje duchovní i světskou autoritu knížecího...
Ovládací prvky výpisu
Salcburk patřil k nejdéle činným církevním mincovnám Svaté říše římské. Mincovní právo udělil arcibiskupu Hartwigovi roku 996 císař Ota III. Ražbu živilo bohatství arcibiskupství: drahý kov z dolů ve Vysokých Taurách, zejména v Rauris a Gasteinu, a příjmy ze soli. Feniky ražené ve Friesachu v Korutanech, salcburském majetku, byly ve středověku hlavní obchodní mincí alpských zemí a Uher.
V 16. století byla mincovna spjata s rodem Thennů. Mincmistr Hanns Thenn vlastnil roku 1513 domy v Getreidegasse, kam se mincovna později přestěhovala. Po smrti Marxe Thenna roku 1552 převzala jeho úřad vdova Barbara Thennová a mincovnu vedla až do roku 1572 – žena ve funkci mincmistra byla tehdy téměř ojedinělá. Protestantští Thennové pak po roce 1578 museli kvůli víře ze země odejít.
Mincovna sídlila do roku 1605 v dnešní Sigmund-Haffner-Gasse, potom se přesunula do Getreidegasse a brzy do sousedních domů, kterým se dodnes říká Stará mincovna; zůstala tam do roku 1662. Pozdější mincovní dům u brány Gstättentor zničily nálety za druhé světové války. Salcburští arcibiskupové patřili k těm, kdo směli razit i mimořádně těžké zlaté ražby o váze 50 dukátů.
Sekularizací roku 1803 církevní stát zanikl. Mincovna pak razila pro kurfiřta Ferdinanda III. Toskánského mince s letopočty 1803–1806 a po připojení Salcburku k Rakousku v letech 1806–1810 rakouské dukáty a dvacetníky se značkou D. Roku 1810 připadl Salcburk Bavorsku a rakouská ražba tu skončila.
