Mince z mincovny Soluň
Mince z mincovny Soluň pocházejí z města, kde se razilo od 2. století př. n. l. Římská císařská mincovna se otevřela za tetrarchie, kdy tu sídlil caesar Galerius, a razila pro Konstantinovce i jejich nástupce. V Byzanci patřila k hlavním mincovnám a od 11. století byla nejdůležitější mimo Konstantinopol.
Řazení produktů
Výpis produktů
Bronzový nummus Konstantina II. pochází ze soluňské mincovny a nese votivní motiv VOT X. Atraktivní portrét císařova syna v roli caesara a zachovalý věnec na reverzu podtrhují...
Ovládací prvky výpisu
Soluň založil kolem roku 315 př. n. l. makedonský král Kassandros a pojmenoval ji po své manželce Thessaloniké, dceři Filipa II. Makedonského a nevlastní sestře Alexandra Velikého. První mince se tu razily po třetí makedonské válce kolem roku 167 př. n. l., kdy Římané rozdělili Makedonii na čtyři oblasti a Soluň se stala sídlem jedné z nich.
Za tetrarchie se Soluň stala sídlem caesara Galeria, který tu dal postavit palác, hipodrom, vítězný oblouk a mauzoleum. Císařská mincovna se otevřela kolem let 298–302 a razila pro Licinia, Konstantina I. Velikého a jeho potomky v pěti dílnách. Mince ze Soluně nesou značky SMTS (Sacra Moneta Thessalonicensis), TS, TES nebo THS, často s písmenem dílny; mincovna měla zásobovat vojsko na dunajské hranici.
Na konci 5. století, za Anastasia I., zůstaly ve východní říši činné jen mincovny v Konstantinopoli a v Soluni. Za Justiniána I. patřila Soluň ke třem místům, kde se razilo zlato, a spolu s Konstantinopolí produkcí daleko předčila ostatní. Ve druhé polovině 11. století se mincovna obnovila a stala se hlavní provinční mincovnou Byzance. Soluň byla po Konstantinopoli druhým největším městem říše; roku 1430 ji dobyli Osmané.
