Mince z ticinské mincovny
Mince z ticinské mincovny pocházejí z římské mincovny v dnešní Pavii v severní Itálii. Zřídil ji kolem roku 275 císař Aurelián přesunem z Mediolana a roku 326 ji uzavřel Konstantin I. Veliký. Ražbu ve městě později za gótské války obnovili Ostrogóti a Pavia pak razila až do 15. století.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný tolar Fridricha II. Velikého z roku 1785 – autentické svědectví o vrcholném období pruské monarchie a silné vojenské i kulturní éry osvícenského absolutismu.
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1639 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1632 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1635 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1631 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Stříbrný 24 krejcar z roku 1620 ražený v Kutné Hoře představuje dramatické období stavovského povstání. Výrazná koruna a český lev symbolizují královskou moc a odhodlání země ve...
Patnáctikrejcar Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu z roku 1694 spojuje olomoucké biskupství s mincovní tradicí Kroměříže. Atraktivní stříbrná ražba připomíná barokní Moravu a...
Stříbrný tříkrejcar Františka Serafína z Ditrichštejna připomíná mincovní právo olomouckých biskupů v období raného baroka. Spojuje výrazný portrét významného moravského...
Stříbrný 1/2 tolar Františka I. z roku 1821 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou...
Stříbrný tolar císaře Františka I. z roku 1826 představuje klasickou ražbu rakouského císařství v období po napoleonských válkách. Mince odráží stabilizaci monarchie a...
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1824 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1820 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Ticinum, dnešní Pavia, leželo na řece Ticino kousek nad jejím soutokem s Pádem. Význam mu dávala poloha na silnici, která se v Placentii větvila do Mediolana a do Ticina. Antické zprávy o městě mnoho neříkají, zmiňují však, že ve 4. století tu pracovala dílna na výrobu luků a mincovna. Roku 271 tu císař Aurelián porazil ustupující Juthungy.
Mincovnu přenesl do Ticina z Mediolana právě Aurelián roku 275. Pracovala zhruba půl století a roku 326 ji uzavřel Konstantin I. Veliký. Ražba se do města vrátila za gótské války: když Byzantinci obsadili Řím, Ravennu a Milán, přenesli Ostrogóti svou mincovnu do Pavie. První jistou zdejší ražbou je siliqua krále Ildibada (540–541), razil tu i Totila; bronzové mince nesou u obrazu města přídomek FELIX.
Za Langobardů značilo pavijskou mincovnu písmeno T podle starého jména Ticinum. Denáry Karla Velikého nesou jméno PAPIA, z něhož vznikl dnešní název města. V 10. až na počátku 12. století byla pavijská mince nejrozšířenějším platidlem severní Itálie a znali ji i ve Francii a ve střední Evropě. Mincovna zanikla kolem roku 1465 za Francesca I. Sforzy; posledními mincemi ve městě byly nouzové ražby z obležení v letech 1524–1525.





