Mince z mincovny Zweibrücken
Mince z mincovny Zweibrücken pocházejí z města v dnešní německé Falci, sídla falcko-zweibrückenských vévodů z rodu Wittelsbachů. Vévodská mincovna tu pracovala od roku 1584 do třicetileté války, znovu v letech 1754–1768 za Kristiána IV. a naposledy krátce koncem 80. let 18. století za Karla II. Augusta.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná mince o hodnotě 20 krejcarů z roku 1766, vydaná za vlády Christiana IV., vévody z Pfalz-Birkenfeld-Zweibrückenu, představuje typickou oběžnou ražbu pozdního 18. století...
Ovládací prvky výpisu
Zweibrücken leží v dnešní spolkové zemi Porýní-Falc. Jméno, doslova „Dva mosty“, i poloha ukazují na vznik u přechodu přes říčku Schwarzbach; poprvé je doloženo v listině z let 1174 až 1179. Od roku 1477 bylo město hlavním sídlem vévodství Falc-Zweibrücken, jednoho z panství Wittelsbachů, a zůstalo jím až do roku 1793.
Vévodská mincovna se do Zweibrückenu přesunula roku 1584 a dostala novou budovu. Nejkvalitnější mince z ní vycházely za Jana II. Falcko-Zweibrückenského (vládl 1604–1635), kdy se razily dukáty, zlatníky, tolary, čtvrttolary i groše. S jeho smrtí uprostřed třicetileté války ražba ustala a na celé století se ji nepodařilo obnovit.
Pokusy vévody Gustava Samuela Leopolda Falcko-Zweibrückenského skončily nezdarem; jeho kopfštyky s letopočtem 1729 se v malém množství razily v mincovně basilejského biskupa v Porrentruy. Teprve Kristián IV. dal v letech 1750–1751 postavit novou mincovnu na říčce Erbach, která zahájila provoz roku 1754 a pracovala do roku 1768.
Za Karla II. Augusta Falcko-Zweibrückenského se tu roku 1788 razily dukáty a měděné drobné mince, roku 1790 naposledy dukáty. Při postupu francouzských revolučních vojsk roku 1793 bylo mincovní zařízení ukryto v Meisenheimu, Francouzi je však objevili a odvezli. Z celého vybavení se zachovalo jen 23 mincovních razidel, jedno medailové a čtyři pečetidla.





