Mince z postříbřeného bronzu
Mince z postříbřeného bronzu mají jádro z bronzu a stříbro jen v tenké vrstvě na povrchu. Typické jsou pro pozdní římskou říši: tenkou stříbrnou vrstvu nesly pozdní antoniniány i follis, který kolem roku 294 zavedl císař Diokletián. Od úředních ražeb je třeba odlišit dobová falza z postříbřeného obecného kovu.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný tolar Josefa II. vznikl roku 1776 v tyrolské mincovně Hall, v době jeho spoluvlády s Marií Terezií. Reprezentuje velký stříbrný nominál habsburské monarchie i období,...
Stříbrný tolar Františka I. Štěpána Lotrinského, císaře v letech 1745–1765, byl vyražen roku 1764 v mincovně Hall. Líc nese panovníkův portrét, rub korunovaného císařského orla...
Stříbrný půltolar Marie Terezie z roku 1768, ražený v mincovně Hall, patří k vyhledávaným oběhovým mincím habsburské monarchie. Spojuje vysokou úroveň mincovního zpracování s...
Stříbrný konvenční tolar Marie Terezie z roku 1765 pochází z markrabství Burgau. Ražba spadá do období její vlády v letech 1740–1780 a představuje habsburskou měnu zavedenou v...
Tolar Marie Terezie pochází z pozdní fáze její vlády a náleží k ražbám Markrabství Burgau v rámci rakouských zemí. Konvenční tolar představoval významný stříbrný nominál...
Stříbrný tolar Marie Terezie z roku 1763 pochází z tyrolské mincovny Hall a náleží k oběžným ražbám rakouských zemí. Vznikl v době, kdy panovnice upevňovala správu habsburské...
Vzácný tolar Leopolda V. z roku 1621 ražený v Hallu. Výrazný portrét arcivévody, bohatý heraldický revers a výborná zachovalost dělají z této mince atraktivní sběratelský kus....
Stříbrný tolar vznikl roku 1848 za vlády velkovévody Fridricha Františka II., kdy revoluční vlna zasáhla také Meklenbursko-Zvěřínsko. Nominál náleží k měnové soustavě německého...
Stříbrný 1 florin Františka Josefa I. z roku 1867 je typickou oběžnou mincí habsburské monarchie z období před rakousko-uherským vyrovnáním.
Stříbrný 12krejcar z roku 1620 ražený Moravskými stavy v Olomouci představuje mimořádně zajímavý doklad dramatického období českých dějin. Vznikl v době stavovského povstání...
Stříbrný 24krejcar Fridricha Falckého z roku 1620, ražený v Kutné Hoře, patří mezi nejzajímavější mince období tzv. „zimního krále“. Krátká vláda Fridricha na českém trůnu činí...
Stříbrný tolar Fridricha II. Velikého z roku 1785 – autentické svědectví o vrcholném období pruské monarchie a silné vojenské i kulturní éry osvícenského absolutismu.
Postříbřený bronz se v mincovnictví prosadil s úpadkem římského stříbra ve 3. století. Antoninián, zavedený roku 215 za Caracally jako stříbrná mince v hodnotě dvou denárů, ztrácel stříbro s každou další emisí a koncem 3. století byl téměř celý z bronzu přetaveného ze starších mincí. Označení XXI na antoniniánech z doby Aureliánovy se vykládá jako poměr 20 : 1, tedy asi 5 procent stříbra, počítá-li se i opotřebovaná stříbrná vrstva na povrchu.
Diokletiánova reforma zavedla kolem roku 294 velkou bronzovou minci, kterou numismatici nazývají follis. Zprvu vážila asi 10 gramů, obsahovala kolem 4 procent stříbra a na povrchu měla tenkou stříbrnou vrstvu; jedno z vysvětlení názvu ho odvozuje od řeckého slova pro tenkou kovovou vrstvu. V dalších desetiletích se follis zmenšoval a za Konstantina Velikého už stříbro téměř neobsahoval.
Od úředních ražeb je třeba odlišit dobová falza. Padělatelé už od počátků mincovnictví v Malé Asii v 7. století př. n. l. potahovali jádro z obecného kovu, nejčastěji bronzu, drahým kovem; latinsky se taková mince nazývá subaeratus, „zespodu měděný“. Proti padělkům se v římské republice razily denáry se zoubkovaným okrajem, takzvané serráty.





