Mince ze svídnické mincovny
Mince ze svídnické mincovny vznikaly ve Svídnici, polsky Świdnica, bývalém sídle Svídnického knížectví v Dolním Slezsku. Razilo se tu od konce 13. století, nejvíce drobné haléře. V letech 1517–1528 odtud ve velkém vycházely půlgroše Ludvíka Jagellonského a znovu se tu mincovalo za dlouhé mince 1621–1622.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný půlgroš Ludvíka Jagellonského, ražený roku 1526 městem Svídnice ve Slezsku. Koruna a slezská orlice doprovázejí latinské opisy, které spojují panovníkovu titulaturu s...
Ovládací prvky výpisu
Svídnice, polsky Świdnica a německy Schweidnitz, leží v Dolním Slezsku. V letech 1291–1392 byla sídlem samostatného knížectví, kterému vládli slezští Piastovci. Mincovna tu pracovala už od konce 13. století, kdy za vévody Boleslava I. Surového razila dvoustranné stříbrné kvartníky a brakteátové haléře.
První zpráva o mincovním právu samotného města pochází z roku 1341, z vlády vévody Boleslava II. Malého. Právo dovolovalo razit drobné stříbrné mince i zlaté florény a ve 14. století se pronajímalo vždy na deset let. Nejvíce se vyráběl svídnický haléř, ražený podle záznamů v letech 1351–1460. Koncem 14. století připadlo knížectví české koruně, mincovní právo však městu zůstalo.
Roku 1414 pronajal Václav IV. Lucemburský mincovnu městu a razily se v ní tehdy jen slezské haléře. Roku 1437 dal Zikmund Lucemburský mincovnu do zástavy Jankovi z Chotěmic a svídničtí ji vykoupili až roku 1446. Roku 1476 povolil Matyáš Korvín mincovnu znovu zřídit. Jakost stříbrných ražeb se ale postupně zhoršovala, a proto bylo městské mincování roku 1514 zastaveno.
Kolem roku 1517 zřídil ve Svídnici vlastní mincovnu král Ludvík Jagellonský. Ve velkém množství z ní vycházely hlavně půlgroše a uzavřena byla 26. června 1528. Naposledy se ve městě výrazněji mincovalo v době dlouhé mince, inflační ražby let 1621–1622, kdy tu za mincmistra Samuela Kirchnera vznikaly nekvalitní čtyřiadvacetikrejcary a krejcary.





