Mince Zikmunda Františka Tyrolského

Zikmund František Tyrolský (1630–1665) byl mladším synem arcivévody Leopolda V. a Klaudie Medicejské. Narodil se v Innsbrucku a jako druhorozený byl podle rodového zvyku od dětství směřován k církevní kariéře, která měla zajistit rodu vliv v říšských biskupstvích.

Postupně získal hodnosti v Augšpurku, v Gurku i v Tridentu. Kněžské svěcení však nikdy nepřijal, což mu podle tehdejší praxe ponechávalo otevřené dveře k návratu do světského stavu, kdyby to rodové zájmy vyžadovaly.

Přesně to nastalo roku 1662, kdy zemřel jeho starší bratr Ferdinand Karel, aniž zanechal mužského potomka. Tyrolská větev rodu se ocitla před vymřením a Zikmund František převzal vládu nad Tyrolskem a předními rakouskými zeměmi.

Jako panovník se soustředil na nápravu financí. Bratrova okázalá vláda zatížila zemi dluhy a nový arcivévoda omezil dvorské výdaje, zredukoval nákladné slavnosti a snažil se ozdravit zemskou pokladnu.

Nejnaléhavějším úkolem bylo zajistit dědice. Vzdal se všech církevních obročí, získal papežský dispens a roku 1665 se oženil s Hedvikou Augustou Falcko-Sulzbašskou, o níž se předpokládalo, že rodu zajistí potomstvo.

Několik týdnů po svatbě však arcivévoda náhle onemocněl a v červnu téhož roku zemřel. Bylo mu pětatřicet let a manželství zůstalo bezdětné.

Tyrolská větev Habsburků tím vymřela po meči. Tyrolsko i přední rakouské země připadly zpět hlavní vídeňské linii a byly nadále spravovány přímo z císařského dvora.

Konec samostatné tyrolské vlády znamenal pro Innsbruck citelnou ztrátu. Dvůr, který sem přitahoval umělce a hudebníky z Itálie i z říše, zanikl a město ztratilo význam, jaký mělo za předchozích arcivévodů, kteří tu sídlili.