Mosazné mince
Mosazné mince jsou ražené ze slitiny mědi se zinkem. Do římského oběživa ji uvedla Augustova měnová reforma roku 23 př. n. l., kdy se z ní začaly razit sestercie a dupondie; ve 20. století se mosaz vrátila do drobných oběžných mincí. Zlatavá slitina mědi, zinku a niklu tvoří i část mincí 1 a 2 eura.
Řazení produktů
Výpis produktů
Pětihaléř z roku 1930 představuje drobnou oběžnou minci první Československé republiky s motivem Karlova mostu, symbolu historické kontinuity a kulturního dědictví nového státu...
Ovládací prvky výpisu
Mosaz se k ražbě mincí používala už v 1. století př. n. l. v maloasijské Frýgii a Bithýnii. Do římského oběživa ji uvedla měnová reforma císaře Augusta z roku 23 př. n. l.: z mosazi se razily sestercie a dupondie. Římané slitinu nazývali orichalcum či aurichalcum a druhý tvar vykládali jako „zlatou měď“; v numismatice se tak dodnes označuje mosaz římských mincí.
Raná římská mosaz obsahovala 20 až 28 procent zinku a Neronovy sestercie byly ze čtyř dílů mědi a jednoho dílu zinku. Po 1. století podíl zinku v mincích klesal; podle novějších výzkumů šlo spíš o záměrnou změnu složení než o ztráty při přetavování starého kovu. Ve středověku se mosaz k ražbě používala jen místy, kolem roku 1000 například v anglické Northumbrii.
Ve 20. století se mosaz uplatnila hlavně u drobných oběžných mincí. Velká Británie razila od roku 1937 dvanáctihrannou trojpenci z niklové mosazi se 79 procenty mědi, 20 procenty zinku a 1 procentem niklu; platila až do přechodu na desítkovou měnu roku 1971. Z niklové mosazi byla i kulatá britská libra z let 1983–2016, kterou roku 2017 nahradila dvanáctihranná bimetalová.
Zlatavou barvu mosazi využívají i dnešní mince. Zlatavé části mincí 1 a 2 eura jsou ze slitiny 75 procent mědi, 20 procent zinku a 5 procent niklu a americký dolar Sacagawea z roku 2000 má měděné jádro plátované manganovou mosazí.





