Mosazné známky a žetony

Mosazné známky a žetony spojuje materiál, nikoli jediný účel. Mosaz je slitina mědi a zinku; poměr obou kovů se může lišit. Nemá proto jednu univerzální recepturu společnou všem historickým výrobkům. V numismatice se uplatnila vedle mincí rovněž při výrobě medailí, početních žetonů a účelových známek.

Významnou historickou skupinou jsou početní žetony. Používaly se na početních deskách při práci s účty, podobně jako kaménky na abaku. K hlavním střediskům jejich výroby patřil Norimberk. Muzejní sbírky dokládají mosazné žetony ze 16. a 17. století, které se ve velkém množství dostávaly i za hranice německých zemí.

Jedním z doložených norimberských výrobců byl Cornelius Laufer. Jeho žeton uchovávaný v hampshirských sbírkách nese říšské jablko a opis se jménem výrobce i města. Tyto motivy nepředstavovaly nominální hodnotu státní mince: patřily k výzdobě a označení účetní pomůcky.

Jiný význam měly účelové známky, které mohly fungovat jako poukázky na jídlo nebo službu, provozní doklady či prostředky evidence práce. V českých zemích se výrazně rozšířily od poloviny 19. století do počátku padesátých let 20. století. Mosaz představovala jeden z používaných kovových materiálů, ne společný znak určitého vydavatele.

Početní žeton, provozní známka a pamětní ražba mohou mít podobný rozměr i vzhled, jejich původní použití se však liší. Dějiny těchto předmětů proto zahrnují účetnictví, každodenní hospodářský provoz i reprezentaci institucí. Samotná zlatavá barva mosazi z nich nedělá zlatý předmět ani zákonné platidlo.