Mince z mincovny Myriandrus / Seleucia Pieria
Seleukeia Pierijská byla založena kolem roku 300 před naším letopočtem Seleukem I. jako námořní přístav syrské Antiochie. Od roku 219 před naším letopočtem byla svobodným městem, měla vlastní mincovní právo a za císaře Caracally, tedy v letech 215 až 217, razila stříbrné tetradrachmy.
Řazení produktů
Výpis produktů
Zlatá desetikoruna Františka Josefa I. z roku 1912 spojuje císařský portrét s korunovaným dvouhlavým orlem Rakouského císařství. Reprezentativní ražba závěru habsburské éry...
Zlatý dukát Františka Josefa I. představuje jednu z nejznámějších historických investičních mincí střední Evropy. Tento typ byl ražen po celé období jeho vlády a stal se...
Zlatá stokoruna Františka Josefa I. nese císařův portrét a korunovaného dvouhlavého orla s habsburským znakem. Ražba s letopočtem 1915 připomíná závěr dlouhé vlády panovníka a...
Reprezentativní stříbrný tolar Ferdinanda II. Tyrolského spojuje detailní portrét renesančního panovníka s bohatě členěným habsburským znakem. Ražba z proslulé mincovny Hall...
Nedatovaný stříbrný tolar arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského z mincovny Hall vyniká reprezentativním portrétem panovníka ve zdobené zbroji a bohatým zemským znakem. Působivá...
Stříbrný tolar arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského spojuje výrazný renesanční portrét v bohatě zdobené zbroji s mnohopolním habsburským znakem. Nedatovaná ražba z mincovny Hall...
Stříbrný tolar arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského z mincovny Hall představuje výraznou habsburskou ražbu pozdní renesance. Panovníkův portrét a bohatě členěný erb obklopený...
Stříbrná tetradrachma Alexandra III. Velikého spojuje hlavu Hérakla ve lví kůži s postavou Dia držícího orla a žezlo. Jde o jednu z nejvýraznějších obrazových koncepcí...
Impozantní stříbrný 1/2 tolar Františka II. z roku 1797 ražený v Praze představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami. Tolar má má spony!
Stříbrný tolar z roku 1755 ražený v Mnichově za vlády bavorského kurfiřta Maxmiliána III. Josefa. Reprezentativní ukázka barokní numismatiky s náboženským motivem Madony –...
Stříbrný dvacetikrejcar Františka II. z roku 1795 představuje oběživo habsburské monarchie v době evropských válek s revoluční Francií. Ražbu mincovny Nagybánya určuje značka G...
Stříbrný 20krejcar Františka II. z roku 1796 připomíná závěr Svaté říše římské i složitou skladbu habsburských zemí. Portrét panovníka doplňuje císařský dvouhlavý orel, zatímco...
Seleukeia Pierijská patřila k městům, která nevznikla postupně, ale byla založena rozhodnutím panovníka. Zřídil ji kolem roku 300 před naším letopočtem Seleukos I. Nikátór, jeden z nástupců Alexandra Velikého a zakladatel seleukovské říše.
Ležela na západních svazích pohoří Amanos poblíž ústí řeky Orontés, v místech dnešního Samandağu v turecké provincii Hatay. Její úloha byla jasná od počátku: být přístavem Antiochie nad Orontem, tedy hlavního města říše.
Právě proto se o ni tolik bojovalo. Přístav byl branou seleukovské říše ke Středozemnímu moři a ovládnout jej znamenalo ovládnout obchod celé Sýrie.
Roku 246 před naším letopočtem město obsadil egyptský Ptolemaios III. Euergetés. Zpět je získal až Antiochos III. Veliký roku 219 před naším letopočtem během čtvrté syrské války – a od té chvíle se dějiny města obrátily.
Získalo totiž svobodu a podrželo si ji až do konce římské správy. K té svobodě patřilo i právo razit vlastní minci, tedy výsada, kterou ve starověku nemělo zdaleka každé město.
Za římské vlády se přístav opakovaně rozšiřoval, zejména za Diokleciána a Constantia. Město mělo dva přístavy, vnitřní a vnější, a čas od času sloužily i římskému válečnému loďstvu; z tohoto období pochází většina dochovaných staveb.
Numismaticky je nejznámější doba císaře Caracally. V letech 215 až 217 tu vznikaly stříbrné tetradrachmy, které patří k charakteristickým ražbám římské Sýrie a nesou jméno města, jež si i pod římskou vládou uchovalo vlastní tvář.
Právě v tom je půvab provinčních ražeb východu říše. Zatímco na západě se všechno sjednocovalo pod římskou normu, syrská města dál razila po svém, řecky a podle vlastních zvyklostí – a jejich mince jsou proto na první pohled odlišné od toho, co znají sběratelé západních provincií.
