Neapolské gigliáty
Neapolské gigliáty jsou stříbrné mince Neapolského království, které roku 1303 zavedl Karel II. Neapolský. Na líci trůní král na stolci se lvy, na rubu je kříž zdobený liliemi. Ve velkém je dal razit Robert I. Neapolský a typ přežil i anjouovskou dynastii – Alfons V. Aragonský ho převzal s aragonským znakem.
Řazení produktů
Výpis produktů
Sada československých oběžných mincí z roku 1985 zachycuje každodenní měnu pozdního období ČSSR v plastovém obalu s dobovou prezentací. Je zajímavým celkem pro sběratele...
Stříbrná desetikoruna první republiky z roku 1931 představuje typickou oběžnou minci meziválečného Československa. Vznikla v období hospodářských výzev, ale zároveň symbolizuje...
Zlatý dukát Františka Josefa I. představuje jednu z nejznámějších historických investičních mincí střední Evropy. Tento typ byl ražen po celé období jeho vlády a stal se...
Soubor pěti stříbrných 20krejcarů spojuje ražby Karla Teodora Falckého, Františka II. a Ferdinanda I. z let 1783–1848. Mince pocházejí z Bavorska, Rakouského císařství a...
Zlatých 15 rublů z roku 1897 pochází z období vlády ruského císaře Mikuláše II. Alexandroviče. Typ s úzkým okrajem spojuje panovníkův portrét s korunovaným dvouhlavým orlem...
Měděná mince v hodnotě 2 soldi byla ražena roku 1799 pro hrabství Gorice, které náleželo k habsburským državám, za císaře Františka II. Averz zdobí korunovaný zemský erb v...
Pražský groš z období vlády Václava IV. (1378–1419) je stříbrná mince, která odráží složité časy pozdního středověku a období předhusitských nepokojů.
Stříbrné écu Ludvíka XIV. bylo vyraženo roku 1698 v Rouenu, označeném písmenem B. Portrét krále doplňuje korunovaný znak Francie se třemi liliemi, lemovaný palmovými ratolestmi;...
Stříbrný pražský groš z doby vlády Jana Lucemburského (1310–1346) patří mezi nejznámější středověké mince českých dějin a je ceněným klenotem pro každého sběratele.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1821 ražený ve Vídni. Významná mince vydaná po pádu Napoleona, symbol stability habsburské monarchie.
Impozantní stříbrný tolar Františka II. z roku 1795 ražený v Günzburgu představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami.
Stříbrný gulden Františka Josefa I. připomínají jeho sňatek s Alžbětou Bavorskou, známou jako Sisi. Spojené portréty císařského páru a svatební obřad zachycují jednu z...
Gigliato zavedl v Neapoli roku 1303 Karel II. Neapolský (asi 1254–1309) jako těžší stříbrnou minci místo tornesů, které přestaly obíhat. Úředně se jmenovala carlino, lidově podle lilií gigliato. Z libry stříbra se razilo 80 kusů; mince vážila zhruba 4 gramy při ryzosti asi 930/1000, tedy kolem 3,7 gramu čistého stříbra.
Na líci sedí král na trůnu se lvy, se žezlem a říšským jablkem s křížkem – obraz převzatý z groše římského senátu z let 1253–1256. Rub nese kříž s liliemi na koncích ramen i v úhlech a opis HONOR REGIS IVDICIVM DILIGIT. Opis líce uvádí jméno krále a jeho tituly krále jeruzalémského a sicilského.
Nejvíc gigliátů dal razit Karlův nástupce Robert I. Neapolský zvaný Moudrý (1277/1278–1343, král 1309–1343), který jimi financoval války proti ghibellinům. Od roku 1330 je Robert razil také v Provenci a typ napodobovali papežové v Avignonu, johanité na Rhodu, Karel I. Robert v Uhrách i turečtí emírové v Malé Asii.
Za Ladislava Neapolského (vládl 1386–1414) vedl nedostatek stříbra k ražbě polovin a čtvrtin gigliátu se stejnými obrazy. Po dobytí Neapole roku 1442 převzal minci Alfons V. Aragonský (1396–1458); lilie na rubu nahradil aragonským znakem.
