Německé bankovky
Německé bankovky vydávala od roku 1876 Říšská banka v markách, po inflaci roku 1923 v rentových a od roku 1924 v říšských markách. Po měnové reformě 1948 vznikly dvě měny – západní německá marka a východní marka NDR. Do kategorie patří i válečné poukázky a doklady o odevzdání zlata.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Jednotné bankovky Německého císařství vydávala Říšská banka (Reichsbank), která vznikla podle bankovního zákona ze 14. března 1875 přeměnou Pruské banky a činnost zahájila 1. ledna 1876. Za první světové války posilovala svůj zlatý poklad i sbírkou mezi obyvateli: výkupní místa zlata vydávala dárcům potvrzení, že za náhradu odevzdali zlaté šperky. Taková potvrzení nejsou platidla, ale dokládají válečné financování.
Válka a její dluhy vyústily v hyperinflaci roku 1923. Bankovky Říšské banky tehdy tisklo 133 tiskáren a 20. listopadu 1923 stál dolar 4 200 miliard marek. Vedle nich obíhaly nouzové peníze měst, obcí a podniků. Stabilizaci přinesla rentová marka, jedna za bilion papírových marek, a bankovní zákon z 30. srpna 1924 zavedl od října téhož roku říšskou marku.
Roku 1939 dostala banka název Deutsche Reichsbank. Za druhé světové války se vedle jejích bankovek používaly okupační poukázky říšských úvěrových pokladen a zvláštní poukázky pro wehrmacht; ty podle vlastního textu nebyly veřejným platidlem, ale sloužily jen peněžnímu styku uvnitř armády. Říšská marka platila do měnové reformy 20. června 1948.
Potom se oběh rozdělil: v západních zónách platila od června 1948 německá marka Banky německých zemí, od roku 1957 Německé spolkové banky, ve východní zóně marka Německé emisní banky a později Státní banky NDR. Jednotná německá marka platila v obou částech od 1. července 1990 a v hotovosti ji 1. ledna 2002 vystřídalo euro v kurzu 1,95583 marky.





