Niklové feniky
Niklové feniky jsou německé drobné mince z čistého niklu. Vznikly jen ve dvou obdobích: císařská pětadvacetifeniková mince z let 1909–1912 a padesátifenikovka říšské marky z let 1927–1939. Obě z oběhu zmizely ze stejného důvodu – nikl byl válečnou surovinou, a v obou válkách jej proto nahradily jiné kovy.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný fenik z Friesachu, spojovaný s Eberhardem II. a obdobím 1200–1246. Středověká ražba nese na jedné straně stylizovanou architekturu s drobnou postavou, na druhé ústřední...
Vzácná varianta 1 Pfennig z roku 1917 bez značky mincovny pochází z období vlády císaře Viléma II. a odráží ekonomické těžkosti Německé říše v době první světové války.
Ovládací prvky výpisu
Fenik byl od roku 1871 nejnižší jednotkou německé marky, sto feniků tvořilo marku. Nejdrobnější hodnoty se razily z mědi, pěti- a desetifeniky ze slitiny mědi a niklu. Čistý nikl – tvrdý, stříbřitě lesklý a odolný proti otěru – se pro feniky použil jen dvakrát, pokaždé na dobu několika let.
Poprvé to byla pětadvacetifeniková mince z let 1909–1912, ražená v šesti mincovnách (A, D, E, F, G, J) o průměru 23 mm. Nezvyklá hodnota se neujala a veřejnost ji nerada přijímala. Za první světové války se nikl stal potřebnou surovinou, mince se po roce 1916 stahovaly z oběhu a 1. října 1918 pozbyly platnosti.
Podruhé šlo o padesátifenikovku říšské marky. Po inflaci se nejprve razila z hliníkového bronzu (1924–1925), od roku 1927 z niklu, s hmotností 3,5 g a průměrem 20 mm. V roce 1938 dostala nový obraz s orlem a hákovým křížem a v této podobě se v letech 1938–1939 razila v sedmi mincovnách včetně vídeňské se značkou B.
Konec přinesla druhá světová válka. Nikl byl nepostradatelný pro zbrojní výrobu, a proto ho od roku 1939 nahradila hliníková padesátifenikovka, ražená až do roku 1944. Část niklových kusů byla zřejmě stažena a roztavena, a dochovalo se jich proto méně, než by odpovídalo nákladu.
