Pamětní medaile svatého Václava
Svatý Václav (asi 907–929/935), český kníže z rodu Přemyslovců, se po násilné smrti stal patronem země. Vládl v raném období českého státu a spojován je se svatovítskou rotundou. Jeho obraz světce vznikal v legendách, které nejsou ve všech detailech historicky ověřitelné.
Přemyslovský kníže svatý Václav žil v první polovině 10. století. Jeho narození se obvykle klade přibližně k roku 907; přesné datum neznáme. Otcem byl Vratislav I., matkou Drahomíra a babičkou Ludmila. Zprávy o jeho vzdělání na Budči a podrobné líčení osobní zbožnosti pocházejí především z legend, nikoli z úplného souboru současných životopisných dokladů.
Po Vratislavově smrti roku 921 převzala správu země Drahomíra. Václav se samostatné vlády ujal ve dvacátých letech 10. století. Přesné datum jeho nástupu i narození zůstává nejisté. Jeho doba patří k ranému období českého státu, v němž se přemyslovská moc upevňovala a křesťanství postupně získávalo institucionální zázemí.
S Václavem se spojuje založení rotundy svatého Víta na Pražském hradě, předchůdkyně pozdější katedrály. Udržoval vztahy se saským panovníkem Jindřichem I. Výklad jeho zahraniční politiky se v dějepisectví liší; z legendárního obrazu pokorného světce nelze jednoduše odvozovat všechny motivy jeho politických rozhodnutí.
Václav byl zabit 28. září ve Staré Boleslavi za okolností spojených s jeho bratrem Boleslavem. Rok úmrtí je sporný: tradičně se uváděl 929, řada současných historických výkladů dává přednost roku 935. Přesnou rekonstrukci událostí komplikuje povaha dochovaných zpráv. Boleslav po Václavově smrti převzal vládu.
Václavovy ostatky byly přeneseny na Pražský hrad a jeho kult se stal významnou součástí české náboženské i státní tradice. Postupně byl chápán jako patron země a ochránce jejího společenství. Historického knížete je přitom třeba odlišovat od obrazu světce, který vytvářely další generace v legendách, liturgii a umění.
