Pamětní medaile svatého Václava
Pamětní medaile svatého Václava připomínají přemyslovského knížete z první poloviny 10. století, hlavního patrona českého národa a symbol české státnosti. Za jeho života se v Čechách mince ještě nerazily, jako motiv se však svatý Václav na mincích a medailích objevuje po celá staletí.
Svatý Václav (asi 907 – 935, případně 929) byl synem knížete Vratislava I. a Drahomíry, dcery knížete Havolanů; jeho babičkou byla svatá Ludmila. Po Vratislavově smrti 13. února 921 se regentské vlády ujala Drahomíra a Václav převzal vládu až později. Spolehlivých dobových pramenů o jeho životě je málo – většina zpráv pochází z legend, které nevznikly proto, aby věrně zachytily historického knížete.
Po porážce od saského krále Jindřicha Ptáčníka, jemuž se zavázal odvádět daň, dokázal zachovat samostatnost českého státu. Od Jindřicha dostal ostatek svatého Víta a kolem roku 930 postavil na pražském hradišti rotundu svatého Víta, hlavní kostel knížectví. Podle legendy byl 28. září ve Staré Boleslavi zavražděn služebníky svého bratra Boleslava, který pak převzal vládu. Pro zbožnost, kterou mu legendy připisovaly, a posmrtné zázraky začal být uctíván jako světec.
Za Václavova života se v Čechách nerazilo. První české denáry dal razit až jeho bratr Boleslav I., nejspíše v 60. letech 10. století. Svatý Václav se jako symbol státu stal motivem pozdějších ražeb; československá republika mu od roku 1923 věnovala zlaté obchodní dukáty a Česká národní banka vydává od roku 2024 obchodní minci, svatováclavský dukát.





