Penga
Penga jsou mince maďarské měny pengő, která platila od 1. ledna 1927 do 31. července 1946. Nahradila inflací znehodnocenou maďarskou korunu v poměru 12 500 korun za pengő a dělila se na sto fillérů. Po druhé světové válce ji zničila nejprudší hyperinflace, jaká kdy byla zaznamenána.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná mince 2 Pengo s portrétem Franze Liszta, typ 1936 BP, v provedení Artex utánveret (novoražba) z 22. února 1966. Limitovaný náklad 1 000 kusů. Hodnocení PF66,...
Stříbrná maďarská mince z roku 1938 připomíná 900. výročí úmrtí svatého Štěpána – zakladatele uherského státu a prvního krále Maďarska.
Stříbrná pamětní mince 5 Pengő z roku 1939, vydaná k narozeninám regenta Miklóse Horthyho, představuje zajímavý sběratelský kus z období Maďarského království.
Ovládací prvky výpisu
Maďarské slovo pengő znamená „znějící“. Od 15. do 17. století se tak říkalo stříbrným mincím, jejichž zvuk při úderu o tvrdou plochu prozrazoval drahý kov. Když se v Uhrách rozšířily papírové zlatníky, označoval výraz pengő forint zlatník ražený ze stříbra. Jméno nové měny mělo zřejmě vzbuzovat dojem stability; mezi zamítnutými návrhy byl například turul podle bájného ptáka.
Po rozpadu monarchie musela Rakousko-uherská banka podle saintgermainské smlouvy zaniknout a v Maďarsku převzala její roli maďarská koruna, kterou brzy zasáhla silná inflace. Stabilizační program podpořený půjčkou Společnosti národů ji nahradil novou měnou: zákon z roku 1925 zavedl pengő, platné od 1. ledna 1927. Bylo vázané na zlato, 3 800 pengő odpovídalo kilogramu ryzího zlata, ale do zlata směnitelné nebylo. Až do velké hospodářské krize patřilo k nejstabilnějším měnám regionu.
Roku 1926 se začaly razit bronzové mince za 1 a 2 fillér, měďniklové za 10, 20 a 50 fillérů a jednopengő ze stříbra ryzosti 640, od roku 1929 i stejně ryzí dvoupengő. K výročím vycházela pamětní dvoupengő a pětipengő a roku 1939 přibylo oběžné pětipengő. Za druhé světové války nahradily dražší kovy ocel, zinek a hliník. Pengő obíhalo i na územích, která Maďarsko v letech 1938–1939 získalo od Československa; na Slovensku se stahovalo kolkováním bankovek v létě 1945.
Válka a reparace vedly k hyperinflaci v letech 1945–1946, kdy se ceny zdvojnásobovaly zhruba každých patnáct hodin. Pro zjednodušení počtů vznikly jednotky milpengő za milion a bilpengő za bilion pengő. Poslední bankovky z 11. července 1946 zněly na sto milionů bilpengő. Dne 1. srpna 1946 nahradil pengő forint v poměru 400 kvadriliard pengő za jeden forint.
