Pražské dukáty
Pražské dukáty jsou zlaté mince z pražské mincovny, která razila zlato skoro pět set let – od florénů Jana Lucemburského z roku 1325 až po dukát s letopočtem 1809, poslední zlatou ražbu Habsburků v Čechách. Za Rudolfa II. a Matyáše tu vznikaly i násobky dukátu až do hodnoty 25 dukátů.
Ražba zlata v Praze začala roku 1325 floreny Jana Lucemburského a podléhala přímo králi, nikoli kutnohorské mincovně. Karel IV. roku 1353 zavedl český dukát, který poprvé v českých dějinách nesl na líci poprsí krále a na rubu českého lva. Do roku 1355 měl panovník na hlavě královskou korunu, po římské korunovaci císařskou. V ražbě pokračoval Václav IV.; kvůli malé těžbě zlata v Jílovém a Kašperských Horách však produkce zůstala nízká.
Za husitských válek se zlato v Čechách nerazilo. Ražbu obnovil zřejmě v Praze Vladislav Jagellonský a jeho dukát s letopočtem 1511 je první datovanou českou vládní mincí. Ferdinand I. Habsburský razil dukáty se svatým Václavem nepravidelně jen v Praze, od roku 1530 s letopočtem; po roce 1561 nahradila patrona postava panovníka. Maxmilián II. Habsburský tu razil dukáty v letech 1566, 1568–1569 a 1574.
Vrchol přišel za Rudolfa II., kdy se zlato v Čechách razilo prakticky jen v Praze. Mincmistr Tobiáš Gebhart uzavřel roku 1580 smlouvu s norimberským obchodníkem na velké dodávky drahého kovu a pražská produkce zlata se pak vyrovnala Kremnici. Pravidlem se staly násobky od 2 do 10 dukátů; Matyáš Habsburský přidal 20 dukátů roku 1612 a 25 dukátů roku 1615.
Za Marie Terezie byla pražská mincovna jedinou v Čechách a razila dukáty pro císařovnu i pro jejího manžela Františka Štěpána Lotrinského. Pražský dukát Františka I. Rakouského s letopočtem 1809 je posledním zlatem ze země za vlády Habsburků. Mincovna zanikla roku 1856 a na tradici navázaly až československé dukáty od roku 1923.





