Pražské tolary
Pražské tolary razila pražská mincovna s přestávkami od roku 1535 do roku 1836, kdy zde vznikl poslední český tolar. Mezi nejznámější patří ražby Rudolfa II. a Ferdinanda II. Habsburského, tereziánské konvenční tolary a křížové tolary z let 1795–1797 se značkou mincovny C, jimiž se platilo vojsku.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný 1/2 tolar Františka I. z roku 1821 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou...
Stříbrný tolar císaře Františka I. z roku 1826 představuje klasickou ražbu rakouského císařství v období po napoleonských válkách. Mince odráží stabilizaci monarchie a...
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1824 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1820 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1822 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Impozantní stříbrný 1/2 tolar Františka II. z roku 1797 ražený v Praze představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1824 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Impozantní stříbrný tolar Františka II. z roku 1796 ražený v Praze představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1825 ražený v Praze. Působivý kus z pozdní fáze jeho vlády, reprezentující klasickou císařskou symboliku a kvalitní pražskou ražbu.
Tolarovou ražbu zkusila Praha nejprve ojediněle v letech 1535 a 1539, pravidelně ji zahájila až roku 1557. O čtyři roky později ji přerušila zlatníková měna Ferdinanda I. Habsburského a tolar se do Prahy vrátil v roce 1573 za Maxmiliána II. Habsburského. Za Rudolfa II. zásoboval mincovnu zlatým a stříbrným pagamentem norimberský obchodník Bartoloměj Albrecht a vedle tolarů a jejich dílů vznikaly i dvoutolary a trojtolary.
Matyáš Habsburský razil v Praze tolary i jejich násobky až po pětitolar a stavovské povstání přineslo tolar Fridricha Falckého z roku 1620. Po kaládě razila mincovna pro Ferdinanda II. Habsburského tolary v letech 1623–1635 a 1637. Za Ferdinanda III. Habsburského a v prvních desetiletích vlády Leopolda I. Habsburského byla produkce nízká a v 50. letech 17. století téměř ustala; tolarová ražba znovu výrazně vzrostla až od roku 1694.
Po uzavření Jáchymova (1671) a Kutné Hory (1727) se do Prahy soustředilo české stříbro a Karel VI. tu razil tolary téměř každý rok. Za Marie Terezie a Josefa II. vznikaly konvenční tolary, od roku 1766 se značkou C a iniciálami mincmistra a vardajna. Roku 1784 byla mincovna zavřena a po obnovení na podzim 1795 razila pro Františka I. Rakouského v letech 1795–1797 křížové tolary a jejich díly, kterými se platilo armádě ve válkách s Francií.
Pak následovaly konvenční tolary z let 1809, 1811–1815 a 1819–1827. Poslední pražský a zároveň poslední český tolar vznikl s letopočtem 1836 pro Ferdinanda I. Dobrotivého, v Čechách korunovaného jako Ferdinand V.





