Radiáty
Radiátyjsou římské mince s paprskovou korunou na hlavě císaře. Patří k nim antoninián, který roku 215 zavedl Caracalla jako dvojnásobek denáru a který během krize 3. století ztratil téměř všechno stříbro, i bronzové radiáty ražené po Diokleciánově mincovní reformě na jméno Diokleciána i jeho spoluvladařů.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Radiáty mají jméno podle paprskové, sluneční koruny (latinsky corona radiata) na hlavě císaře. Římští císaři ji nosili hlavně ve spojení s kultem Neporazitelného Slunce. Na mincích se objevila už u zbožštěného Augusta a u Nerona, běžnou se ale stala až ve 3. století. Na radiátech znamenala dvojnásobnou hodnotu mince; poprsí císařovny se místo koruny opírá o srpek měsíce.
Hlavní radiátovou mincí je antoninián, který zavedl Caracalla počátkem roku 215. Byl o něco větší než denár a platil asi za dva denáry, stříbra však obsahoval jen za denár a půl. Jak se mince dobově jmenovala, nevíme; označení antoninián vzniklo až podle zmínek v Historii Augustě a podle Caracallova úředního jména Antoninus. Stříbra ubývalo, říše už nedobývala nová území, španělské doly byly vyčerpány a vojenští císaři a uzurpátoři potřebovali mince na žold. Každá nová emise proto obsahovala méně stříbra než předchozí.
Roku 271 zvýšil Aurelián hmotnost antoniniánu a v té době se na rubu objevila záhadná značka XXI, nejčastěji vykládaná jako poměr dvaceti dílů bronzu k jednomu dílu stříbra. Koncem 3. století byly antoniniány téměř celé bronzové a velkou část oběživa tvořily dobové napodobeniny, takzvané barbarské radiáty. Dnes patří k nejčastějším nálezům římských mincí.
Diokleciánova reforma kolem roku 294 zavedla velkou bronzovou minci follis. Vedle něj se razil i poreformní radiát s paprskovou korunou, už bez značky XXI a téměř bez stříbra, o hmotnosti zhruba 2,2–3,4 g. Razil se i na jména Diokleciánových spoluvladařů Maximiana, Constantia I. a Galeria.





