Rakouské hellerové nouzovky
Rakouské hellerové nouzovky vydávaly v letech 1919–1921 rakouské obce, města a spolky, když z oběhu zmizely drobné mince. Šlo o krátkodobé poukázky nejčastěji na 10, 20 a 50 haléřů, které se rychle staly sběratelským artiklem; jen v Horních Rakousích je v roce 1920 vydalo 425 z 503 obcí.
Řazení produktů
Výpis produktů
Haléř (Heller) byl setinou koruny, kterou monarchie zavedla roku 1892. Po rozpadu říše si lidé drobné mince schovávali a obchodům chybělo čím vracet. Stát nestačil reagovat, a tak rakouské obce s jeho tichým souhlasem vydávaly vlastní haléřové poukázky – Gutscheine či Kassenscheine, tedy nouzové peníze neboli Notgeld.
Mezi prvními vydavateli byl Innsbruck, v září 1919 ho následovaly Kitzbühel a Kufstein a pak obce ve Vorarlbersku a Salcbursku. V Horních Rakousích vydal Linec první úřední poukázky 3. března 1920 a během roku je mělo 425 z 503 obcí. Vydávaly je i spolky, například svaz válečných poškozených v Rohrbachu. Poukázky měly pevný termín proplacení, většinou ještě v roce 1920; hornorakouské nouzovky definitivně pozbyly platnosti 1. října 1921.
Z nouzového platidla se rychle stal sběratelský předmět. Obce vydávaly sady obvykle o třech hodnotách s místními motivy a prodávaly je i v trafikách a na nádražích; kusy uložené ve sbírkách už nikdo k proplacení nepředložil, takže obcím přinášely výnos. Mnoho poukázek navrhli výtvarníci jako Klemens Brosch, Wilhelm Dachauer nebo Max Kislinger. Konec přišel, když stát obnovil svůj monopol a další vydávání zakázal. Úplný soupis rakouských nouzovek let 1914–1924 přinesl dvousvazkový katalog Kodnara a Künstnera.





