Rakouské hellerové bankovky
Rakouské hellerové bankovky jsou nouzová platidla, která po první světové válce vydávaly rakouské obce a města. Haléř byl setinou rakousko-uherské koruny a v době nedostatku drobných mincí ho nahradily papírové poukázky s omezenou dobou platnosti, často výtvarně vypravené.
Řazení produktů
Výpis produktů
Haléř se stal setinou koruny při rakousko-uherské měnové reformě roku 1892, kdy monarchie přešla od zlatníkové soustavy ke korunové. Po tři desetiletí to byla nejběžnější drobná mince v celé říši, tedy i v českých zemích, kde se pro ni vžil název haléř a v němčině Heller.
První světová válka tento klidný stav rozvrátila. Kovy byly potřeba pro zbrojní výrobu a obyvatelé začali drobné mince hromadit, protože kov měl sám o sobě hodnotu. Z oběhu tak zmizely přesně ty nominály, bez kterých se každodenní nákup neobejde – a vznikl problém, který centrální banka nedokázala včas vyřešit.
Odpovědí bylo nouzové platidlo, německy Notgeld. Vydávat je začaly obce, města, spořitelny i podniky, nejprve provizorně a později v pečlivě vypravených sériích. V Rakousku se rozmach této tvorby soustředil do let 1918 až 1921, kdy poukázky v hodnotě několika desítek haléřů vydávaly i zcela malé venkovské obce.
Pro sběratele mají tyto poukázky zvláštní půvab v tom, že zachycují místa, která by se do dějin peněz jinak nikdy nedostala. Vedle jmen velkých emitentů se objevují názvy malých rakouských vsí, farních spolků a obecních úřadů, jejichž jediným vstupem do numismatiky zůstala právě nouzová emise z počátku dvacátých let.
Většina těchto poukázek nesla datum splatnosti, po němž pozbývaly platnosti. Zároveň se z nich rychle stal předmět zájmu sběratelů: obce si nechávaly navrhovat výpravné série s místními motivy, pověstmi a znaky, protože prodej sběratelům přinášel obci peníze, které se nikdy nemusely proplatit. Právě díky tomu se dochovaly v takovém množství a v tak pestré výtvarné podobě, jakou běžná platidla nikdy neměla.





