Římské aurey
Římské aurey jsou zlaté mince, které Řím razil příležitostně za republiky a pravidelně od Caesara a Augusta až do počátku 4. století, kdy je nahradil solidus. Aureus platil 25 denárů či 100 sestercií a jeho hmotnost klesla z asi 8 g za Caesara pod 3,5 g za Valeriána v krizi 3. století.
Za republiky se zlato razilo jen ve výjimečných chvílích: během druhé punské války, po roce 87 př. n. l. za Sullova tažení v Řecku a pak v občanských válkách. Gaius Iulius Caesar roku 49 př. n. l. zabavil zlato státní pokladny a dal razit aurey o 1/40 libry, asi 8 g, nejprve v polních dílnách provázejících jeho legie, pak v Římě. Po jeho smrti razili zlato všichni soupeři – triumvirové, Brutus a Cassius i Sextus Pompeius.
Augustus ustálil soustavu, v níž aureus o 1/42 libry (7,79 g) platil 25 stříbrných denárů nebo 100 mosazných sestercií; zlato se razilo v Lugdunu. Nero snížil hmotnost na 1/45 libry (7,3 g) a za Caracally klesla na 1/50 libry (6,5 g). Po vládě Marka Aurelia se aureů razilo méně.
Krize 3. století postihla i zlato. Za Septimia Severa vážil aureus asi 7,2 g, za Valeriána méně než 3,5 g a vedle něj vznikaly nejrůznější díly a násobky, u nichž je dnes těžké určit nominál. Za Gallienovy vlády ryzost krátce klesla na 94 %, ojediněle až na 80 %, jeho nástupce ji však vrátil na 99 %. Dioklecián razil zlato po 60 kusech z libry a Konstantin I. Veliký kolem roku 312 nahradil aureus lehčím solidem.
