Salcburské krejcary
Salcburské krejcary razili salcburští arcibiskupové jako drobnou stříbrnou minci svého knížectví – od krejcarových násobků Parise Lodrona z let 1621–1622 přes patnáctníky se svatým Rupertem až po ražby podle konvenční stopy, k níž Salcburk přistoupil roku 1753. Vlastní ražba skončila sekularizací roku 1803.
Mincovní právo dostali salcburští arcibiskupové roku 996 od císaře Oty III. a vlastní mince razili až do sekularizace arcibiskupství roku 1803; stříbro pocházelo z dolů ve Vysokých Taurách. V letech 1621–1622, v době prudkého znehodnocení mince na počátku třicetileté války, razil arcibiskup Paris Lodron celou řadu krejcarových násobků – 3, 6, 12, 24, 48, 60 a 120 krejcarů; poslední z nich se nazývá kiprový tolar.
Koncem 17. století razil arcibiskup Jan Arnošt z Thun-Hohenštejna patnáctníky s hodnotou XV pod sedícím svatým Rupertem, patronem arcidiecéze, a se znakem arcibiskupa na rubu. V drobném sortimentu pokračovali i jeho nástupci, například Leopold Antonín z Firmianu, z jehož doby jsou známy čtyřkrejcary s letopočtem 1727.
Roku 1753 přistoupil Salcburk ke konvenční stopě, kterou téhož roku sjednalo Rakousko s Bavorskem, a salcburské krejcary tak odpovídaly rakouským. Po sekularizaci razila mincovna pro kurfiřta Ferdinanda III. Toskánského s letopočty 1803–1806 a v letech 1806–1810 pro Rakousko se značkou D, než Salcburk připadl Bavorsku.
